Wolfenstein Youngblood – sesterská řežba

Herní série Wolfenstein si stejně, jako před lety vybudovala pevné místo na herní scéně a miliony fanoušků hltají každý nový díl. Poprvé se v hlavní roly neobjeví sympatický B.J. Blazkowicz, ale hned dvojice ženských hrdinek, a to dcer našeho oblíbence. Ty se, jak jinak pěkně potatily, ale degenerace válkou je zde také velice patrná.

Novodobá série Wolfenstein dokázala zajímavým způsobem skloubit moderní prvky a pojetí se starou nekompromisní řežbou s pořádným oldschool nádechem. Youngblood je pokus v sérii vyzkoušet zase něco nového a aplikovat hned několik trendových vychytávek.

Mladá krev

Stále stejně zábavný Wolf, nebo ne?

V první řadě je potřeba říct, že jádro hry zůstává pořád stejné, slušný příběh, jenž motivuje hrát dál, rozmanité lokace, kterými je radost se procházet, zábavnou, a tak trochu šílenou hratelnost, slušný výběr zbraní, pojetí pokroku v případě výhry nacistů a mnoho dalšího, co najdeme i v novém díle Youngblood.

První problém může nastat samotnou změnou protagonistů, přeci jen dvojice holek nemůže nahradit charismatického Blazkowicze, ještě když jsou opravdu trochu divné. Ze všeho mají spíše srandu a celé jejich pojetí je až zvrhlé. I předchozí díly občas obsahovaly opravdu trhlé, někdy i nechutné scény, které odlehčily temnou atmosféru, ale zde je to po většinu času spíše trapné a ujeté.

Hezky potichoučku

Příběh, s přihlédnutím na to, že se jedná o spin-off série není špatný. B.J. Blazkowicz zmizí a nikdo pořádně neví kam, proto se jeho dcery vypaří do Paříže, kde započnou hledání u odboje. Ten nejdříve chce pomoct s osvobozením skoro celé Paříže za jednu informaci a v průběhu hry občas v hromadě úkolů zapomenete na ten nejdůležitější.

Co naopak musím hodně pochválit je zpracování oblastí Paříže. Vývojáři opět zvládli jak level design na jedničku, tak celkovou atmosféru prostředí nacistické Francie. Každá oblast je něčím zajímavá, a to jediné zachraňuje zpracování otevřeného světa.

Výběr vybavení

Otevřený svět aneb stále to samé

Otevřený svět bych přirovnal k Destiny, nebo Arthemu, on i poslední díl Wolfensteina byl tomuto stylu velice podobný, kdy jsme ze základny cestovali do jednotlivých otevřených lokací s hlavním úkolem a několika vedlejšími a občas jsme se museli do nějaké lokality vracet a opět znova procházet a zabíjet ty stejné nepřátele, ale zde je to opravdu o stále se opakujících lokalitách naplněné a doplňované desítkami misí.

Kombinace dvou věcí z toho občas dělá noční můru, ve hře nemáte žádnou pořádnou mapu, která by vás navedla, nebo jste si mohli naplánovat přesnou trasu a dost často se jedná o pokus omyl. K tomu se velice často znovu objevují všechny jednotky, právě jako ve hře Destiny, nebo nějakém MMO. Velice často jsem vymlácenými oblastmi pouze probíhal a nepřátel si nevšímal, jelikož jsem opravdu neměl chuť kvůli drobnému úkolu „dojdi a vezmi“ po páté zabíjet ty samé nepřátele na tom samém místě.

Vše ještě podtrhávají strašidelné body uložení. V jedné z hlavních misí je potřeba se dostat do nacistické základny a tam zabít hlavního bosse, při souboji sním jsem umřel a hra mě vrátila před základnu a v ní se nacházely všechny již zabité jednotky, (cca hodina hry znova) a takhle některé bossy můžete porážet i na víckrát.

Připravený do akce?

RPG systém a kooperativní hraní

Další dvě novinky v sérii jsou RPG systém neboli vylepšování dovedností a pak vylepšování zbraní, které známe již z předchozího dílu, akorát více rozšířené. Nakoupit si můžete i jiný vzhled svého super brnění. Pak je tu možnost hrát v kooperaci s dalším hráčem. Za každé zabití, splněný úkol získáváte zkušenostní body, a tak nové úrovně a za ně dovednostní body, pak je jen na vás do čeho je investujete, zde jsou dva stromy dovedností, jeden pro steatlh režim, který mi v tomto díle na rozdíl od předchozích přišel zbytečný a druhý pro útok.

U zbraní vylepšujete každou část zvlášť, a to vždy ze tří možností, každé vylepšení působí na jiné statistiky, což je fajn pro různé taktiky.

Sesterské duo

Celou hru procházíte stále ve dvou, na začátku si vyberte jednu ze sester a pokud hrajete hru sólo, tak druhou vám bude řídit umělá inteligence, ale ta je asi tak stejně tupá jako u nepřátel. Někdy vás prostě neoživí, tím přijdete o jeden společný život, nebo se někdy nechá opakovaně zabíjet, hlavně u boss soubojů.

Pokud hrajete s dalším hráčem, tak je to hned jiná písnička a popravdě nebudete tolik vnímat neduhy a spíše se společně bavit střílením a osvobozováním Paříže. Úroveň hráčů se nesdílí, proto je dobré hrát s hráčem ze stejné fázi hry a stejné úrovně jinak bude jeden z hráčů neustále umírat. Pokud si hru koupíte v Deluxe edici, můžete do hry pozvat hráče, který Wolfenstein Youngblood nevlastní.

Verdikt

Wolfenstein Youngblood není rozhodně špatnou hrou a nemůžu říct, že by se až příliš odklonil od celé série, jen vývojáři až příliš chtěli do hry implementovat kooperativní hraní s moderními trendy, což hře velice uškodilo. Pak zpracování dcer našeho oblíbeného hrdiny je spíše jak kopanec do citlivých míst, ale co se týče hratelnosti a zpracování prostředí je stejně parádní, jako předtím.

Hodnocení redakce:  70 %