Kingdom Come: Deliverance - První dojmy z očekávané české hry

Ačkoli se zatím stále nacházíme na samém začátku roku 2018, co se dění na videoherní scéně týče, z pohledu mnoha tuzemských hráčů došlo již nyní k dosažení jeho naprostého vrcholu. Den 13. února 2018 bude již navždy zapsán do kronik jako ten, kdy po mnoha letech vývoje, odmítáních ze stran vydavatelů a abnormálně vysoké podpoře od fanoušků, konečně vyšla nejdražší a také největší česká hra, Kingdom Come.

Vzhledem k tomu, jak očekávanou a také rozlehlou věc tento titul představuje, neočekávejte od nás zatím finální verdikt a udělení obligátního procentuálního zhodnocení. To by nebylo spravedlivé. Dejte nám víc času. Potřebujeme se ještě párkrát ztratit v lese, pobít víc Kumánů a v neposlední řadě si projít pokud možno všechny vedlejší aktivity. Dnes si tedy popovídáme o našich prvních dojmech z něj a kompletní recenzi přineseme v průběhu příštího měsíce, to je férová nabídka, není-liž pravda?

Nový směr

Ačkoli jsme již dopředu věděli, že tvůrci Kingdom Come se pokoušejí vytvořit něco velmi netradičního, co jsme na obrazovkách našich počítačů dosud neměli šanci vidět, i tak nás první hodiny hraní nesmírně překvapily a z údivu jsme nepřestávali vycházet ani později. Pokud o koupi této hry uvažujete a nejste si jistí, zda vás bude bavit a chcete po nás, abychom od boku vypálili jeden či dva tituly, jimž by byla alespoň lehce podobná, nemůžeme sloužit. Jedná se totiž o velmi specifickou záležitost, jaká ve videoherní historii nemá obdoby. Právě z tohoto důvodu jí dost možná řada lidí apriori zatratí, protože jde zcela proti všem trendům, jenž jiné hry velkých značek pracně vydupaly do země v průběhu posledních deseti let.

O příběhu se zde příliš rozepisovat nechceme, protože tvoří valnou část herního zážitku. Pouze tedy shrneme to, o čem již stejně pravděpodobně víte. Hlavní zápletka hry je situována do Čech na začátku patnáctého století. Královský trůn zrovna převzal po otci Václav IV., který se však příliš nepotatil a spíše než vládnutí jej zajímá zahálka a děvkaření. Když se pak nedostaví na oficiální korunovaci, je hnedle oheň na střeše a do děje se vloží jeho bratr, nechvalně proslulý Zikmund Lucemburský, jenž nechá Václava uvěznit a sám se ujme vlády s cílem nastrojit opět pořádek. Jeho počínání se však Čechům příliš nelíbí, což následně vede k vyvolání bojového konfliktu, při němž je zabita celá rodina hlavního hrdiny hry, Jindřicha.

Kingdom Come pohání proslulý CryEngine, vyvinutý německou společností Crytek. Zvolení této technologie se nám však od počátku hraní jevilo jako dvojsečná zbraň. Na jednu stranu umožnila tvůrcům vytvořit opravdu věrně vypadající scenérie, z nichž skutečně na každém kroku ucítíte závan domoviny, na druhou stranu však s sebou přinesla nemalou řadu technických obtíží zejména v oblasti optimalizace. Hra v jeden moment i na plné detaily jede bez potíží na padesát snímků za vteřinu, čas od času se však zcela bezdůvodně zblázní a framerate poklesne pod hranici ne zcela pohodlných dvaceti FPS. Jen tak, z ničeho nic. To samozřejmě nepotěší, když je po vás zrovna vyžadována nějaká rychlá akce, nebo když se nacházíte uprostřed litého souboje. V jiných případech zase na několik desítek vteřin zamrzne a vy nevíte, zda právě došlo k fatální chybě, nebo zda se opět jedná o jeden z jejích rozmarů. Na její obhajobu však musíme říct, že nám ani jednou během dvaceti hodin dosavadního hraní nespadla.

Co se týče grafiky herního prostředí, nemůžeme Kingdom Come absolutně nic vytknout. Nejen rozlehlé louky a lesy, ale také prostředí hradů a interiérů veškerých dostupných budov se tvůrcům podařilo zpracovat tak věrně a detailně, že v některých momentech jsou prakticky k nerozeznání od reality. Se zpracováním postav (zejména jejich mimikou) to je již o poznání horší, i tak se však rozhodně jedná o jeden z nejlépe vypadajících titulů na současném trhu.

Ostrý jako břitva, pevný jako skála

Směr, jímž se bude hratelnost Kingdom Come ubírat, naznačila již před dvěma lety betaverze. Finální podoba hry žádné výrazné odklony od předvedeného konceptu nepřináší. Připravte se tedy na to, že valnou část hrací doby strávíte rozmlouváním s NPC postavami a sledováním předrenderovaných cutscén. Samozřejmě, nejedná se o jedinou aktivitu, která vás ve hře čeká, mluvíme přeci o rozsáhlém RPG, takže ke slovu se dostanou také souboje všeho druhu, postupné vylepšování statistik vaší postavy či několik miniher, z nichž za zmínku stojí zejména alchymie a hraní kostek. Zpovídání pro příběh důležitých osob však je v Kingdom Come zastoupeno v poněkud větším měřítku. Sám autor hry, Daniel Vávra, v jednom z nedávných rozhovorů pro Českou televizi uvedl, že hru je možné projít bez toho, abyste zabili jediného nepřítele, pokud se nejedná vysloveně o část některého z úkolů a k tomto mu musíme jen tiše přitakávat. Za dvacet hodin hrací doby jsme se do boje pustili zhruba pětkrát a to počítáme i notně provařenou bitvu u Přibyslavic z bety. Ze spousty situací se můžete vykroutit vhodně zvolenou odpovědí, takže Kingdom Come mohou beze strachu hrát i lidé, kterým by inovativní soubojový systém příliš nesedl do ruky.

Potyčkám s nepřáteli se však ve hře stejně nevyhnete a na tomto místě bychom se rádi pozastavili.

Kingdom Come je těžká hra. Rovnou zapomeňte na to, že byste v ní snad mohli kosit sami desítky nabíhajících nepřátel, jak je to dnes běžné ve valné většině jiných podobných her. I souboj s jedním dobře vyzbrojeným soupeřem se zde může protáhnout klidně na několik minut, a pokud budou, nedej bože, dva…doporučujeme vám dát se na taktický úprk.

Obtížnost hry z valné části ovlivňuje také systém ukládání pozic. Hra se automaticky uloží pokaždé, když se v ní vyspíte a zpravidla také na začátku důležitých úkolů. S tímto si musíte vystačit, což bohužel znamená, že nejednou bude mít chybné taktické rozhodnutí za následek nutnost opakovat klidně i několik desítek minut dlouhý úsek znova od začátku. Systém rychlého ukládání zde sice existuje, ale popravdě řečeno nás příliš nenadchnul. Abyste si mohli hru uložit přesně tam, kde potřebujete, musíte mít totiž v inventáři specifický druh jídla, který není zrovna nejlevnější. Můžete si jej nicméně sami uvařit.

To je pro dnešek vše. Dejte nám ještě pár týdnů. Teď se musíme opět vypravit do středověkého Posázaví a dotáhnout naše započaté dobrodružství do zdárného konce. Až se vrátíme, povíme vám o něm něco víc.