RETRO: Posel smrti - Kultovní česká adventura

Drahý Samueli,

není pro mne snadné najít slova do prvních řádků, které snad právě čteš. Stejně jako nebylo snadné zjistit, kde nyní žiješ. Doufám, že se mé psaní dostane do tvých rukou co nejdříve, jelikož nezbývá mnoho času…

Slova z úvodního odstavce jsou jistě moc dobře známá všem českým hráčům, kteří jsou notabene ještě příznivci klasických point and click adventur. Pocházejí totiž z úvodu klasické hry Posel smrti, která i dnes, čtrnáct let po svém vydání, patří mezi to nejlepší, co může tuzemská herní scéna nabídnout.

Přitom to s tímto titulem zpočátku vypadalo všelijak. Studio Uknown Identity, které jej vytvořilo, za sebou v době jejího vydání mělo pouze několik menších titulů, například hříčku Boovie, která však pouze kopírovala princip kdysi populární avšak dnes již prakticky neznámé logické hry Flappy. Samozřejmě se nejednalo o první hru, zastupující adventurní žánr, která se v jeho kancelářích urodila. Pět let před Poslem smrti se tvůrcům podařilo vydat titul Posel bohů, který s ním však neměl vůbec nic společného, i když jeho název může vypovídat o přesném opaku. Ačkoli se nejednalo o vysloveně špatnou hru, tak zejména její technické zpracování bylo již v době vydání notně zastaralé (zejména rozlišení pouze 320×240 působilo i v roce 1998 spíše úsměvně) a tudíž nikdo nemohl očekávat, že by se jí podařilo uspět i za hranicemi naší země.

Tam, kde Posel bohů selhal, Posel smrti s přehledem uspěl. Nejen několik českých, ale i zahraničních webů jej vyhlásilo nejlepší adventurou roku 2003 a kdyby dlouhou dobu připravovaný anglický dabing nedopadl vyloženě tragicky, tak si troufáme tvrdit, že by název Black Mirror (pod tímto názvem hra vyšla v zahraničí) byl často zmiňován v souvislosti s hrami jako Broken Sword, Syberia či Gabriel Knight…čili nejlepšími zástupci adventurního žánru všech dob.

Důvodem, proč jsme se rozhodli na Posla smrti zavzpomínat v rámci našeho nepravidelného retro seriálu je především to, že již na příští měsíc je naplánováno vydání jeho nového pokračování, s jehož vývojem však již autoři původní hry nemají nic společného. Podle prvních ukázek to vypadá všelijak a my máme neblahé tušení, že nás čeká další velké zklamání podobné tomu, jaké nám letos připravila Syberia 3. Možná se ale pleteme. Každopádně, na zodpovězení otázky, zda bude nový Posel smrti (respektive Black Mirror) důstojným nástupcem svého staršího jmenovce, máme ještě dost času. Zatím nám dovolte, abychom vás vzali na výlet časem zpět do roku 2003 na nostalgickou návštěvu středověkého panství anglického šlechtického rodu Gordonů.

Čaj o páté

Posel smrti vyšel rok po Poldovi 4 a poháněl jej domácí engine AGDS. Zatímco o rok starší dobrodružství bláznivého Pankráce bylo již vyvedeno kompletně ve 3D, lidé z Uknown Identity se rozhodli pro klasičtější zpracování. Hra je vyvedena v takzvaném 2,5D pojetí což zjednodušeně řečeno znamená, že zatímco pozadí a některé objekty jsou zpracovány ve 3D, postavy jsou klasické 2D sprity. To samozřejmě neplatí pro předrenderované filmové cutscény, jež uvádějí děj každé z šesti kapitol. Ty jsou kompletně trojrozměrné a možná i proto působí z dnešního pohledu již trochu zastarale, nic jim to však neubírá na atmosféře, která je jedním ze stavebních kamenů celého titulu.

České adventury byly vždy specifické tím, že byly převážně méně vážně pojaté a hráče se snažily za každou cenu bavit formou laciných pubertálních žertíků. Posel smrti a nakonec i další hry, které jeho tvůrci vytvořili o několik let později, šly proti tomuto zavedenému trendu. Titul před hráče předložil detektivní zápletku s prvky horroru a nadpřirozena a i dnes můžeme s klidným svědomím říct, že za kvalitu scénáře by se nemusel stydět ani kdejaký spisovatel. Už jen úvodní intro, zachycující hrůznou smrt Williama Gordona dokázalo nejednomu hráči řádně pocuchat nervy. Nakonec, jeho nesporné kvality můžete posoudit sami.

Posel smrti je příběhem Samuela Gordona, nejmladšího ze šlechtického rodu, který se vrací na rodné panství poté, co obdrží parte, informující o smrti jeho dědečka, Williama. Jeho tělo bylo jednoho podzimního rána nalezeno pod zámeckou věží a všichni věří tomu, že spáchal sebevraždu. Samuel tomuto odmítá uvěřit a poté co zjistí, že William se v posledních letech svého života zabýval pátráním po původu staré rodinné kletby a byl jen pár kroků od nalezení pravdy, rozhodne se jeho práci dokončit. Pátrání po vrahovi, které si v ničem nezadá s klasickými anglickými detektivkami jako Pes Baskervilský či Vražda v Orient Expresu, se tak rázem začne prolínat s hledáním pěti posvátných klíčů, které by Samuelovi snad mohly pomoci odhalit celou pravdu o jeho rodině.

Co nás na hře i po několika dlouhých letech, co jsme jí nehráli, překvapilo, bylo to, jak příjemně celé hraní odsýpá. Možná díky bohu za to. Už jen první kapitola je překvapivě obsáhlá. Když víte, co přesně se po vás chce a kdy a kam jít, zabere vám její dohrání něco kolem dvou hodin. Při prvním hraní to klidně může být i dvojnásobek. Celý příběh, jak jsme napsali v odstavci výše, je rozdělen do šesti kapitol, podobně jako tomu bylo v jiné klasické adventuře, Phantasmagorii. Na rozdíl od ní je však hraní mnohem lineárnější a hra vám tak například nedovolí v první kapitole sbírat předměty, které budete potřebovat až na konci hry. Možná díky bohu za to, protože zejména v posledních kapitolách obsah vašeho inventáře značným způsobem naroste, což není příliš příjemné zejména v některých momentech, kdy je po vás vyžadována rychlá akce, jejíž nesplnění hra ztrestá smrtí hlavní postavy. Na tomto místě se musíme pozastavit. Jak jsme napsali, hraní Posla smrti je pohodové a plynulé, díky čemuž si celý titul udržuje příjemně filmový nádech. Bohužel nachází se zde několik míst, které jako by vypadly z úplně jiné hry. Zapomeňte na situace, kdybyste si nějakým unáhleným rozhodnutím zablokovali další postup. Posel smrti je v tomto směru vstřícnější. Momenty, v nichž může hlavní hrdina zemřít, nejsou nikterak časté, o to více však dokáží hráče překvapit. Za drobný nedostatek je možné považovat nepřítomnost nějaké formy automatického ukládání. Těžko bychom hledali hráče, který hru prošel při prvním hraní bez sebemenšího zaškobrtnutí a vyhnul se tak opakovanému hraní klidně i několik desítek minut dlouhého úseku. Když se nad tím tak zamyslíme, tak první Posel smrti byl skutečně jednou z posledních adventur klasického ražení, které se nebály hráče za nerozumné jednání dost tvrdě trestat. Vzhledem k tomu, že vyšel v roce 2003, kdy podobné vývojářské berličky již pomalu ale jistě vyšly z módy, tak se není čemu divit, že právě absence autosavingu je v dobových recenzích vyzdvihována jako největší zápor. Tvůrci si každopádně tuto výtku vzali k srdci a ve všech jejich nadcházejících titulech, které již žel bohu kvalit Posla smrti ani zdaleka nedosahovaly, se tato vymoženost již vyskytovala. Když jsme si tuto hru po několika dlouhých letech zahráli opakovaně, dokázali jsme ji projít bez jediného úmrtí. To bylo dáno především tím, že drtivá většina nebezpečných pasáží a s nimi souvisejících brutálních animací je zkrátka nezapomenutelná. A teď nemluvíme jen o podpásovce s vlkem, jež na hráče čeká v úplném závěru druhé kapitoly, ale také o různých záludných pastech, číhajících na hlavního hrdinu při prozkoumávání starobylých kobek.

Divadelní inscenace

Posel smrti byl ve vývoji dlouhé čtyři roky. První zmínky o něm lze s trochou úsilí dohledat až do roku 2000. Tehdy se ještě nikterak velkým ovacím netěšil a hráči jej hojně kritizovali, zejména kvůli grafickému zpracování hlavní postavy, která se naštěstí ve finální verzi dočkala kompletního přepracování.

Tempo hry je na dnešní poměry nezvykle pomalé, což může představovat dost závažný problém pro hráče, kteří ji nikdy nehráli a nyní by si třeba chtěli doplnit základní herní vzdělání. Některé úkony, jako třeba nutnost opětovně navštěvovat jisté postavy tak dlouho, dokud se od nich nedozvíte vše potřebné, skutečně působí jako umělý způsob, kterým se tvůrci snažili natáhnout hrací dobu (jež by nicméně i bez toho byla velmi slušná), ale když se nad tím zamyslíme, tak v podstatě dopomáhají dokreslit atmosféru žijícího a fungujícího světa. Oproti takové sérii Broken Sword se v Poslu smrti nenachází příliš postav, ale každá z nich je unikátní a je radost se jen tak zastavit a promluvit s ní. Rozhovory jsou větvené, takže si vždy můžete zvolit, které téma vás nejvíce zajímá a v rozhovoru se mu věnovat prioritně. Samozřejmě vám nic nebrání doptat se jen na to důležité a poté dotazovaného ponechat jeho osudu. To je nicméně velká škoda, protože historické pozadí zámku Black Mirror, přilehlé vesnice Willowcrek i celého rodu Gordonů je velmi precizně zpracováno a odhalování nových, znepokojivých informací dodává titulu tu správnou atmosféru.

Dovedeme si představit, že bychom si zašli do divadla na představení, které by bylo zpracováno na základě této hry. Filmová podoba by ji asi příliš neslušela, na to je příliš ukecaná, ale podívat se, jak Samuel pátrá po pravdě na prknech, která znamenají svět…to by vůbec nemuselo být špatné! Pochopitelně, pokud by se provedly jisté úpravy ve scénáři.

Posel smrti byl v roce 2003 vyhlášen nejlepší českou hrou roku a zabodoval i v kategorii nejlepší adventura. Kromě silného příběhu hráčům i dnes nabízí pohodovou hratelnost ze staré školy, hromadu zapeklitých puzzlů a v neposlední řadě také dabing, který se nebojíme označit slovem legendární. Hned několik legend českého dabingu se na něm nakonec přeci jen podílelo. Kromě Michala Dlouhého, jenž nadaboval hlavní postavu, především Radoslav Brzobohatý, Vladimír Čech, Květa Fialová či Pavel Soukup. Dodnes nedokážeme pochopit, zejména u pana Brzobohatého a paní Fialové, jak se tvůrcům vůbec podařilo je umluvit k účasti na dabingu počítačové hry.

Jak jsme napsali v úvodu, několik měsíců připravovaná anglická mutace Posla smrti nedopadla ani zdaleka tak, jak si tvůrci představovali. Mnohem větší úspěchy hra slavila v Německu, kde jsou klasické point and click adventury velmi populární i dnes. Není se tedy čemu divit, že poté, co se studio Uknown Identity (respektive Future Games) ocitlo v nemalých finančních problémech, byla práva na značku Black Mirror prodána německé společnosti dtp. Ta svěřila vývoj dalších pokračování firmičce Cranberry Production, která již měla s tvorbou adventur nějaké ty zkušenosti. Ačkoli jejich příspěvky do série nedosahují kvalit prvního dílu, nejedná se o úplně špatné hry a zejména Posel smrti III se dokázal poměrně slušně přiblížit horrorové atmosféře původního českého titulu.

Letošní Gamescom byl na velká oznámení poměrně chudý, jedním z největších překvapení se nicméně stalo odhalení nového dílu této série, který se bude jmenovat jednoduše Black Mirror. Klasické ovládání myší se v něm odporoučí do koše a zajít chuť si tentokrát budeme muset nechat také na český dabing. Ale pokud se novým tvůrcům podaří pochopit klíč, díky němuž je první Posel smrti stále tak populární bez problémů to oželíme a jsme přesvědčeni, že si další výlet na panství Gordonů jistě užijeme.

Předobjednat Black Mirror ve verzi pro PC na Xzone.cz

Předobjednat Black Mirror ve verzi pro PS4 na Xzone.cz

Předobjednat Black Mirror ve verzi pro XOne na Xzone.cz