Kona - Mrazivá detektivka z Kanady

Se hrou Kona od kanadského studia Parabole se již ti šťastnější z nás měli možnost seznámit díky předběžnému přístupu, jehož brány se na Steamu otevřely v létě minulého roku. Ti, kdo tuto možnost nejen dostali, ale také patřičně využili, byli povětšinou spokojení a dokonce se začaly ozývat mnohdy i dosti odvážné výkřiky, zmiňující se o jedné z nejlepších survival her posledních let. Nyní je bochník dopečen a jeho stvořitelé se s ním hodlají pokusit prosadit nejen na PC, ale i na nové generaci konzolí, kde se tituly podobného ražení těší rostoucí oblibě, o čemž svědčí i komerční úspěch poetického Firewatch z loňského roku.

Jaro nám začalo. Venkovní teploty stoupají, příroda se pomalu zabarvuje a dívky postupně odhazují části svých oděvů. Tak to alespoň vypadá v reálu. Ve světě dnes recenzované hry Kona je tomu jinak. V ní vás čekají závěje sněhu, teploty hluboko pod bodem mrazu, omrzliny a detektivní pátrání, během něhož půjde o život.

Po kolena ve sra…tedy ve sněhu

Hlavní hrdinou hry je soukromý vyšetřovatel Carl Faubert, do jehož kůže se poprvé převtělíte ve chvíli, kdy dorazí do rekreační oblasti poblíž fiktivního Atamipekského jezera. Zde se má sejít s podnikatelem, jenž odkoupil většinu zdejších nemovitostí, čímž si vytvořil pestrý zástup nepřátel. Věci se však krátce po téměř idylickém úvodu, odehrávajícím se v prosluněné podzimní krajině, značně zkomplikují. Nejen že oblast poměrně rychle zahrne ohromné množství sněhu, ale také zjistíte, že je téměř celá opuštěná.

Pokud bychom měli vyzdvihnout jednu věc, kterou Kona skutečně boduje, tak hned od boku vypálíme nádherný a překvapivě propracovaný svět, po němž se můžete volně pohybovat buďto pěšky nebo za volantem věrného pickupu. Postupem času dostanete možnost opravit porouchaný sněžný skútr a zdejší závěje poté brázdit i s jeho pomocí.

Celá hra je založena na prozkoumávání, hledání důležitých dokumentů a také focení podezřelého, což vám vždy napoví, jakým směrem se dále ve svém počínán ubírat, případně kam se vypravit. Kona může na první pohled působit jako simulátor chození ve stylu Dear Esther či The Path, ale v jádru se jedná o klasickou adventuru, viděnou z pohledu první osoby. Nebýt absence výraznějšího fyzikálního modelu (který zde téměř neexistuje), tak bychom místy měli pocit, že hrajeme Penumbru, jehož prvnímu dílu je Kona stylizací velmi podobná. Zdejší adventurní problémy jsou přísně logické a jejich obtížnost je prakticky nulová. Nemusíte se bát, že byste se zde museli uchýlit k používání všeho na všechno, nebo ponižujícímu listování návodem. Nic takového. Když narazíte na místo, kde po vás hra vyžaduje provedení nějaké interakce (například vylovení zapadlého klíče), tak se vám na obrazovce přehledně vypíše, jaké předměty budete pro její provedení vlastně potřebovat a vy díky tomu budete hned vědět co dalšího je potřeba hledat, případně do jaké jiné lokace se vypravit. Tento systém supluje absenci komplexnějšího inventáře (do něj se budete přepínat pouze v případě, že budete potřebovat ověřit zdravotní stav postavy, případně zkontrolovat zásoby), který je v podstatě pouze výpisem sebraných předmětů, jež se dělí do samostatných kategorií, pojmenovaných nepříliš kreativně jako výbava či zpracovatelné.

Adventurní složka tvoří ovšem pouze zanedbatelnou část hry. Mnohem více času, než luštěním hádanek, strávíte prozkoumáváním herního světa, jenž je poměrně rozsáhlý a ačkoliv vám nikdo nebrání v tom, abyste se po něm pohybovali pěšky, tak využívat služeb všech dvou dostupných dopravních prostředků zkrátka budete muset. Dostáváme se totiž k důvodu, proč je Kona prezentována jako survival titul. Její hlavní hrdina není v žádném případě nesmrtelný , a ačkoli first person pohled může mylně evokovat akční hratelnost a četné potyčky s nepřáteli, tak hlavním nebezpečím, na nějž zde narazíte, je všudypřítomný mráz. Proti němu můžete bojovat buďto tím, že si vlezete do auta, kde se za poslechu stylového soundtracku máte šanci lehce ohřát, ale mnohem častěji budete muset pátrat po opuštěných kempech a ohništích, kde si můžete rozdělat ohýnek. Před mrazem vás neochrání ani to, když se zavřete do některé z hojně rozmístěných opuštěných chatek – i v jejich prostorách přetrvává hrozba, že hlavní hrdina umrzne a vás bude čekat návrat zpět na poslední savepoint.

Nikdy sám

Právě recenzovaný titul představuje pouze první část připravované čtyřdílné série, takže se připravte, že po jeho dohrání vám v hlavě zbude spousta otazníků, na které prostě budete chtít znát odpovědi. Příběh se zpočátku může sice jevit poměrně obyčejně a kvůli absenci větší interakce s obyvateli virtuálního městečka si budete možná připadat, že hlavní hrdna vlastně po ničem konkrétním nepátrá a jen se veze na vlně různých náhod, pravda je ovšem taková, že je jen na vás, jaký zážitek z něj budete mít. Pokud budete pečlivě prozkoumávat všechny dostupné lokace, dostanete šanci nalézt celou řadu vzkazů, pojednávajících o nedávných událostech. Stejně tak rozhodně doporučujeme nezanedbávat funkci deníku, kam si hlavní hrdina občas poznačí trefné postřehy, které vám navíc občas jemně napoví, co je potřeba udělat dál.

Kromě zmíněných dopisů je hlavním hnacím motorem celého příběhu především vypravěč, který pravidelně s lehkou dávkou sarkasmu komentuje počínání hráče a občas jej i upozorní na blížící se nebezpečí, když například s ledovým klidem pronese: „A v ten moment přestal Carl kvůli mrazu cítit nohy.“

Jak jsme uvedli výše, Kona by se v budoucnu měla stát celou sérií, která bude vyprávět ucelený a gradující příběh. Její první díl nám ze všeho nejvíc připomíná úvodní epizodu (nebo chcete-li pilot) libovolného seriálu. Stejně jako v jejím případě, i zde se připravte na to, že hra nastolí více otázek, než kolik zodpoví a pokud vás chytne, tak budete nuceni dokoupit si i další pokračování, o nichž zatím bohužel nevíme zhola nic. Bude zajímavé sledovat, jestli budou tvůrci ochotni naslouchat hráčské komunitě a zda se do budoucna pokusí opravit nedostatky, jichž se v případě této hry dopustili. Mluvíme především o otřesně neohrabaném soubojovém systému (akčních pasáží naštěstí v této hře příliš není) a časté nutnosti vracet se zpět na již prozkoumaná místa s nově nalezeným kusem výbavy, což je vzhledem k rozloze herní mapy mnohdy otázkou i několika minut. Jinak dokonalou atmosféru hry nám trochu pokazil chabý počet objektů, jimiž autoři vybavili interiéry, takže v každé z navštívených budov narazíte na stejné talíře, spodní prádlo, lucerny i obrazy. Kdyby těchto minel nebylo, zasloužila by si Kona čistě osmdesátkové hodnocení. Takhle je to jenom za sedmdesát. Uvidíme, jak se vydaří další díly.

Hodnocení redakce:  70 %

Koupit hru Kona v digitální podobě ve verzi pro PS4 na Xzone.cz