FlatOut 4: Total Insanity - Další hřebík do rakve kdysi kvalitní série

Tak se to nakonec podařilo. Hra FlatOut 4, která měla dopomoci kdysi slavné sérii vymanit se z bahna, kam před čtyřmi lety upadla po vydání otřesného FlatOut 3: Chaos and Destruction a jenž zároveň měla umožnit francouzskému studiu Kylotonn Racing Games nahlédnout do světa vývoje AAA titulů, navzdory veškerým očekáváním nakonec přeci jen vyšla. Abychom byli upřímní, lehce nás to zaskočilo, protože když pomineme nic říkající video, jímž byl čtvrtý FlatOut oznámen v průběhu roku 2014, tak o této hře nebylo delší čas vůbec slyšet a skoro to začalo vypadat, že se celý projekt, vzhledem k obrovskému neúspěchu „trojky“ a blížícímu se vydání hry Wreckfest od studia Bugbear (duchovního otce série FlatOut), definitivně odložil k ledu. Nakonec tomu tak není, a ačkoli v případě dnes recenzovaného titulu došlo k očividnému selhání na straně oddělení marketingu, bez většího otálení jsme se hned v den vydání jali jej prozkoumat a zjistit, jestli se dokáže alespoň lehce přiblížit kvalitám prvních dvou dílů série, jež nám v minulosti dopomohla doformulovat náš vztah k motorovým vozidlům.

Bída na pohled

Kdy pomineme úvodní intro, které vypadá celkem k světu, tak hned během prvních chvil strávených s novými FlatOuty nám došlo, že nás rozhodně nečeká žádný velkorozpočtový titul, který by se měl snažit o tržení rekordních prodejů či získání ocenění libovolného druhu, pokud tedy jeho tvůrci mají všech pět pohromadě. Už jen hlavní menu s výběrem jednotlivých částí hry působí neskutečně lacině a lehce jej šoupne do kapsy každá druhá free to play hra spustitelná v prohlížeči. Podprůměrné technické zpracování vyplyne ještě více na povrch poté, co se poprvé ocitnete na trati. Modely aut vypadají ještě relativně k světu, ale okolí tratí? To je katastrofa! Skoro to vypadá, jako že se některému z grafiků nechtělo piplat s novými texturami, a tak vylovil na disku svého počítače ty, které nemohli být pro dostatečnou detailnost použity v jiné hře, na jejímž vývoji se podílel tak před pěti lety. Autoři se mizerný vizuál snaží sice neskrývaně zakrýt hojným využíváním zvláštního šedého filtru a rozostřováním obrazu pokaždé, kdy sešlápnete plynový pedál. Ani tyto laciné triky však nepomáhají a FlatOut 4 tak v drtivé většině případů vypadá mnohem hůře, než FlatOut 2, jenž vyšel už před jedenácti lety a stále se na něj dá moc dobře koukat.

Je opravdu velká škoda, že kvalita grafiky není vyšší. Zničitelnost tratí je totiž na opravdu vysoké úrovni, na mnohem vyšší, než u předchozích částí série. To, že máte možnost projet skleníkem, nebo poslat k zemi část železničního mostu, to vás jistě nepřekvapí, pokud tedy toto není vaše první setkání se sérií FlatOut. Tvůrci si s detaily opravdu vyhráli, a tak máte v jejich hře možnost například zdecimovat snopy sena, které se vám následně bude vznášet pod koly vašeho auta, nebo uvolnit na valníku naskládané klády dřeva a tím trochu zatopit za vámi jedoucím soupeřům. Je vidět, že lidé ze studia Kylotonn mají klasické díly série nahrané a moc dobře vědí, že práce s okolím tratí je tím, co je vždy činilo nesmírně zábavnými. O to více nás mrzelo, že si všechnu tu destrukci nemůžeme kvůli grafickému zpracování dostatečně vychutnat.

Kvantita > Kvalita?

Hra je rozdělena do celkem čtyř částí. Když pomineme obligátní Rychlý závod, je tu především Kariéra a FlatOut mód, jenž supluje katapultování řidičů, známé z předchozích dílů. Čtyřlístek poté doplňuje ještě Multiplayer, s nímž je to trochu obtížné. Pokud si plánujete hru pořídit s tím, že jí budete hrát s ostatními lidmi přes internet, musíme vás upozornit, že v průběhu recenzování se nám nepodařilo najít ani jednu hru, do níž bychom se mohli připojit. Jedinou možností, jak hru využít pro kooperativní hraní, tak zůstává klasické „horké křeslo“, kdy se až osm hráčů může utkat v sérii disciplín, jež jsou převzaty z výše uvedeného režimu FlatOut. Po několika málo odehraných partiích však zjistíte, že není moc o co stát, i když některé kaskadérské disciplíny mají něco do sebe. S povděkem kvitujeme návrat házení žabek, kdy je kamínek nahrazen řidičem.

Stěžejním stavebním kamenem každé závodní hry je pochopitelně kariéra. Jak vypadá tento režim v podání FlatOut 4, na to se hnedle podíváme. Podobně jako v původních dílech série (respektive ve všech až po Ultimate Carnage) je i zde pro vás připravena série závodů, jež jsou rozděleny do několika samostatných kategorií. Kromě běžného okruhového závodění vás čeká samozřejmě také demoliční derby, časovky a s velkou slávou se vrací i mód Beat Bomb, který se premiérově představil ve zmíněném Ultimate Carnage. Pouze připomeneme, že v tomto režimu je vám do auta nainstalována bomba, jejíž výbuch se snažíte oddálit co možná nejrychlejším projížděním kontrolních bodů na trati. Naprostou novinku poté představuje režim Assault, který bere po hrstech inspiraci z jiných úspěšných závodních arkád, nejvíce z Blur a Gas Gluzzlers. Na první pohled se jedná opět o klasické závodění na okruzích, vtip je ale v tom, že navíc si auto můžete dozbrojit o vychytávky, jimiž můžete soupeřům znepříjemnit jízdu. V nabídce nechybí pásy se hřeby, miny a ani větší divočiny jako například tlaková vlna.

Na kariéře je vidět, že pro autory se jednalo o prioritní část hry, jejímuž doladění věnovali největší množství času. Celkem připravili sérii závodů, jejichž celkový počet výrazně přesahuje hodnotu sto. I z toho vyplývá, že kompletní dokončení kariéry není otázkou několika málo hodin, což vzhledem k prakticky neexistujícímu multiplayeru můžeme kvitovat s velkým povděkem. Jednotlivé závody jsou rozděleny do celkem tří kategorií – Derby, Classic a Allstars, přičemž každé z nich se můžete účastnit jen v případě, že si předtím koupíte auto, jenž do dané kategorie náleží. Zatímco v Derby na vás čekají improvizovaně opravená auta, jejichž nejlepší časy jsou již dávno sečtené (oblíbili jsme si prdítko očividně inspirované starým Broukem, kromě něj vás však v této kategorii čeká také zmrzlinářský vůz), v sérii Classic už vás čekají vozy podstatně výkonnější a méně šuntézní. Zlatá kategorie Allstarts poté nabízí ty nejdražší a nejrychlejší vozy, k nimž se jen tak nepropracujete a pokud ano, tak je potřeba investici do nich pečlivě zvážit. Ve hře se sice nachází celkem 27 modelů, přičemž každý má specifické jízdní vlastnosti. Kvůli tomu, jak je ovšem fyzikální model hry nastaven, tak plně použitelných je pouze několik z nich. Některé jsou totiž zcela neovladatelné.

Nemyslíš, zaplatíš

Základem každé poctivé závodní arkády je kvalitní jízdní model, který hráč pochopí v průběhu prvních závodů a následně již může pouze pracovat na vylepšování svých výsledků. Jízdní model ve čtvrtém FlatOutu je bohužel ve všech směrech nedotažený. Pokud jedete pomalu, tak i ta na první pohled velmi lehká auta jsou příšerně nedotáčivá, jakmile pro změnu zrychlíte (například za použití ikonického nitra), tak se jejich těžiště naprosto zblázní a vy si začnete připadat, že řídíte motorový člun, který někdo omylem umístil na silnici. Dlouho nám trvalo, než jsme přišli na to, jak v této hře projíždět prudší zatáčky bez toho, abychom stále nekončili v beznadějných smycích a to by se u arkády prostě stávat nemělo.

Všechny nedostatky zdejšího fyzikálního modelu nejvíce pocítíte ve chvílích, kdy se dostanete do kolize s vozem jiného závodníka. Šrotování aut soupeřů bylo ve starších dílech série naprostou lahodou a jednalo se o jejich nejzábavnější část. Zde je tomu přesně naopak a vy po pár závodech zjistíte, že se veškerým kolizím snažíte vyhýbat, což je přímo svatokrádež na této značce. Ponechejme stranou, že model poškození prakticky neexistuje (což je s podivem, když vezmeme v potaz, jak moc je zničitelné okolí tratí) a omezuje se pouze na odpadávání pevně definovaných částí vozů (toto jsme ve hrách naposledy viděli tak před deseti lety), ale jakmile do některého z ostatních jezdců byť jen ťuknete, připravte se na to, že váš dopravní prostředek skončí v nekontrolova­telném zmateném čardáši a to zcela nezávisle na tom, jak jste s ním před tím nabourali.

Na novém FlatOutu neshledáváme mnoho pozitivního. Hra sice nabízí pestrou škálu vozů, tratí i herních módů a je na ní opravdu poznat, že se autoři snažili co možná nejvíce přiblížit původním hrám od Bugbearu. Bohužel ve svých snahách zůstali jen na polovině cesty a zapomněli dodat alespoň nadprůměrné technické zpracování. Graficky hra zastydla v roce 2005, o to více zarážející je, že se poměrně často dost intensivně seká. Nedotažený jízdní model, který není ani arkádou a ani simulací v kombinaci s otřesným kolizním modelem pak má za následek, že se v žádném případě nejedná o lehkou a oddychovou zábavu, kterou bychom si rádi pouštěli večer pro odreagování. Jak se zdá, tak série FlatOut je již dávno za zenitem a upřímně řečeno doufáme, že žádné další studio se na jejím slavném jméně již v budoucnu nebude snažit svézt. Už tak má pověst dost pošramocenou. Pokud by vás však její čtvrtý díl i tak z nějakého důvodu zaujal a chtěli byste mu dát šanci, doporučujeme vám v každém případě počkat, až se bude prodávat za poloviční cenu, nebo si rovnou pořiďte Wreckfest, jenž už v předběžném přístupu nabízí mnohem více zábavy.

Hodnocení redakce:  45 %

Koupit FlatOut 4: Total Insanity ve verzi pro PS4 na Xzone.cz

Koupit FlatOut 4: Total Insanity ve verzi pro Xbox One na Xzone.cz