Ghost Recon: Wildlands - Kooperace skvělá, singl průměr

Série Ghost Recon se nám po čtyřleté pauze vrátila. Když jsme první záběry z její nové části, nesoucí podtitul Wildlands, poprvé viděli na konferenci E3 v roce 2015, byli jsme v šoku. Tvůrci se totiž rozhodli vydat zcela jiným směrem, než jakým se ubírali v případě předchozích dílů a z víceméně lineární střílečky s taktickými prvky se pokusili udělat hru s otevřeným světem, která klade vysoký důraz na kooperativní hraní. Podobných pokusů o odklonění od zavedeného jsme tu v minulosti již měli několik a ne vždy dopadly nejlépe. V průběhu instalace Wildlands nám na mysli pochopitelně vyvstala vzpomínka na nedávný Resident Evil 7, jenž se rovněž od svých předchůdců v mnohém odlišoval, i když zejména kvůli změně způsobu, jakým hráč sleduje herní dění. Ghost Recon jde v tomto směru ještě o kus dál a tak nemá cenu zakrývat, že jsme k němu přistupovali s mírnými obavami a ptali se sami sebe, zda si tvůrci neukousli příliš velké soustu, protože vše, co nám před vydáním hry představili, působilo možná až zbytečně megalomansky.

Po prvním spuštění hry vás uvítá jednoduchý editor, v němž si vytvoříte své herní alter ego. Již zde nás titul dokázal příjemně překvapit. Možností, jimiž si vzezření své postavičky můžete upravit, je skutečně mnoho a i když jsou některé z nich zpočátku uzamčené, i tak jsme tvorbou našeho hrdiny strávili několik dlouhých minut. Celá řada multiplayerových titulů by se od Wildlands mohla poučit.

Ve dvou se to lépe táhne

Poté, co budete s podobou vaší postavičky dostatečně spokojeni, nebo vás její upravování již jednoduše přestane bavit, nezbude vám nic jiného, než se pustit rovnou do hry. Příběh Wildlands, v němž se stanete členem speciální jednotky, jež v blízké budoucnosti bojuje na území Bolívie proti drogovému kartelu Santa Blanca, může v prvních momentech působit poutavě, my se však po pár hodinách přistihli, že pro nás nepředstavuje hlavní hnací motor, kvůli němuž se od hry nemůžeme odtrhnout. Kdepak. Její hlavní síla spočívá v něčem jiném.

Pokud jste vlci samotáři a hraní her ve společnosti jiných hráčů vám není příliš po chutí, doporučujeme vám v případě, že se rozhodnete si Wildlands koupit, toto své stanovisko přehodnotit. Pravé kvality této hry totiž vyplynou na povrch teprve v momentě, kdy si jí zahrajete v kooperaci s jinými lidmi, ideálně ještě za použití voice chatu. Jistě, nikdo vám nebrání si hru vychutnat v singleplayeru, ale věřte, že se tím připravíte o to nejlepší, co nový Ghost Recon nabízí a pokud bychom jej měli hodnotit pouze na základě našich zkušeností ze sólového hraní, tak by výsledná známka dole pod textem byla výrazně nižší. I sami vývojáři několikrát prohlásili, že jedině v případě hraní s ostatními hráči budete mít šanci jejich novou hru skutečně docenit a je sympatické, že na rozdíl třeba od Dying Light zde nejste nuceni se v úvodu prokousat žádným nudným sólovým prologem, ale hned ze začátku můžete rovnýma nohama naskočit rovnou do multiplayeru.

Jednotlivé mise ve Wildlands jsou upravené tak, aby je mohlo hrát více lidí najednou. Hned v první hodině dostanete za úkol zachránit spojence, který je vězněn v nepřátelském táboře. Zatímco v singleplayerovém provedení se jedná o víceméně tuctovou misi, kterou jsme v posledních letech ve hrách viděli nesčetněkrát, v kooperaci dostává zcela jiný rozměr. Jeden z hráčů může například do tábora nepozorovaně proklouznout a označit pozice nepřátel, zatímco další se postaví s odstřelovací puškou na nedaleký kopec a ve vhodnou chvíli vnese do nepřátelských řad trochu zmatku, díky čemuž se může další hráč bez potíží zmocnit helikoptéry, kterou se následně všichni dostanou do bezpečí. Z kooperativní složky Wildlands jsme několikrát měli podobný pocit, jako při hraní heistů v GTA 5. I zde se několikrát stane, že je váš tým nucen se rozdělit s tím, že každý jeho člen dostane úkol, který se bude muset pokusit splnit co možná nejprecizněji, aby mise skončila úspěchem. Samozřejmě, pokud nemáte žádné kamarády, kteří by byli ochotní si s vámi nejnovější Ghost Recon zahrát, můžete ovládání parťáků svěřit do rukou AI. Ta je poměrně šikovná, v žádném případě se nemusíte děsit toho, že by vás čekala podobná muka, kterými si musel projít každý, kdo hrál první Mafii. Zážitek ze hry je však i tak poloviční.

Pěšky to nepůjde

Zmínili jsme helikoptéru jakožto jednom ze způsobů, jímž se po herní mapě můžete pohybovat. Pochopitelně se nejedná o jediný způsob dopravy. V nabídce dopravních prostředků nechybí samozřejmě auta, o něco divočejší motorky a dokonce traktor, který se záhy stal naším oblíbencem. Není zkrátka nad to, když se jeden z hráčů posadí za jeho volant, zatímco druhý se uvelebí na radlu, odkud následně zaklopuje pronásledovatele neutuchající palbou. Vzhledem k tomu, že Wildlands představují hru s největším světem , jaký se kdy lidem z Ubisoftu podařilo vytvořit, tak využívat různých forem dopravy zkrátka budete muset. Rozloha zdejší mapy je téměř čtyřiadvacet kilometrů čtverečních a jenom přeletět jí z jedné strany na druhou zabere bezmála deset minut. Jenom pro srovnání: zmiňované GTA 5 nabídlo svět o polovinu menší.

U současných her je zvykem, že se do nich autoři snaží všemožně vecpat lehké RPG prvky s cílem dát hráči možnost lépe si uvědomit fakt, že titulem někam postupuje a že každá investovaná minuta do hraní se mu bohatě vyplatí. Wildlands v tomto nejsou výjimkou, v jejich případě nám však postupné odemykání dalších schopností a vylepšování vlastností naší postavy přišlo o poznání snesitelnější, než například u DOOMu. Zkušenostní body získáváte jednak za eliminaci znepřátelených jednotek pomocí pestré škály zbraní, ale také za to, že čas od času podáte pomocnou ruku nešťastnému spojenci, který upadl do zajetí. Kromě obligátního navyšování výdrže či zdraví si postupem času budete moci odemknout například také padák, jehož zpřístupněním hra rázem dostane zcela nový rozměr.

Zmínili jsme se o zbraňovém arzenálu. Ten samozřejmě představuje vzhledem k žánru hry jednu z jejích nejdůležitějších částí. Ve vašem inventáři se v průběhu hraní vystřídá opravdu mnoho zbraní, přičemž získání některých speciálnějších je podmíněno pečlivým prozkoumáváním herní mapy. Každou zbraň si dále můžete upravit dle vlastních potřeb či nastalé situace pomocí neméně bohatého výběru náhradních částí, mezi nimiž nechybí například dalekohledy či rozšířené zásobníky.

Stejné studio, stejné chyby

Jak jsme se již zmínili, Wildlands nabízejí jeden z nejrozsáhlejších virtuálních světů, jaký jsme kdy měli šanci na obrazovkách našich počítačů vidět. Bohužel, typický rukopis Ubisoftu je znát i v jejich případě, takže ačkoli se zpočátku budete těšit z nebývale pestré škály lokací, mezi nimiž nechybí například džungle či malebná vesnička na úpatí hory, během plnění misí se pozvolna začne dostavovat stereotyp. Jednotlivé úkoly, ačkoli díky kooperaci nabízejí často několik možných způsobů, jak je dokončit, se od začátku do konce nesou ve stejném duchu: nejprve je potřeba se někam dopravit, tam následně zlikvidovat pár nepřátel (nebo se kolem nich nepozorovaně proplížit), někoho zachránit nebo něco sebrat a nakonec se dopravit do bezpečí. Po několika hodinách hraní začne tento vzorec být lehce otravný a je nám upřímně líto, že autoři spadli již po několikáté do té stejné pasti, v níž končí několik posledních let vždy při vývoji nového Assassin´s Creed. Svět Wildlands si rozhodně zasloužil větší využití.

Vzhledem k tomu, o jak rozsáhlou hru se jedná, by bylo s podivem, kdybychom během hraní nenarazili na několik chyb, z nichž pár je bohužel docela zásadních. Ponechme stranou ty nejběžnější, s nimiž se setkáváme v každé druhé hře – to, že ve Wildlands čas od času uvidíte soupeře, případně umělou inteligencí ovládaného parťáka, jak běží do zdi, protože si neumí otevřít dveře, nikoho nepřekvapí a svým způsobem to můžeme považovat za takové lehké teatrální zpestření (říkejme mu například Ministerstvo Švihlé chůze). Mnohem horší to je s chybkami, které mají vliv na samotnou hratelnost. Mluvíme například o situacích, kdy z ničeho nic skript, který umožňuje zvednout padlé spolubojovníky zpět na nohy, vypověděl službu a my jsme tak museli prekérní situaci, k níž došlo chybou špatného plánu či načasování vyřešit sami. Možná se jedná o vývojářskou berličku, jejímž cílem je donutit hráče hrát hru více opatrně a stealth způsobem, jenž byl v mnoha prezentacích titulu zmiňován jako jediný správný, ale to se nám příliš nepozdává. Párkrát se nám také stalo, že nás hra nenechala nastoupit do některého z hojně rozmístěných dopravních prostředků, ačkoli místo v nich očividně bylo. V takovém případě nepomohlo nic jiného než její celkový restart. Nic nedokáže tak pokazit zážitek ze hry jako situace, kdy se po strastiplném běhu přes pole, během něhož vás nahání rozzuření nepřátelé, konečně dostanete k připravenému vozu a zemřete, protože hra vás do něj nenechá nasednout. Možná byli nepřátelé natolik rafinovaní, že nám dveře zalepili vteřinovým lepidlem, ale to se nám také příliš nezdá. Tak daleko gamedesign ještě nedospěl.

Jako celek je Ghost Recon: Wildlands slušnou hrou, kterou sice někteří mohou považovat za zneuctění klasické série, ale čas, jenž v ní strávíte, utíká zejména v prvních hodinách opravdu rychle a pokud se vám podaří dát se dohromady se slušnou partou lidí, kteří vás v ní budou doprovázet, věříme, že se k ní i v budoucnu budete rádi vracet a společně vymýšlet různé alternativní způsoby, jak jí hrát. Podobně jako ve třetí Mafii i zde jde každý úkol splnit buďto stealth postupem (který je pro sérii typický), nebo klasickým stylem Rambo, při jehož aplikaci však nejvíce vyplouvají na povrch technické nedostatky, zejména v oblasti AI. Titul nese typický rukopis Ubisoftu, takže se připravte na to, že i zde se po čase dostaví stereotyp, jelikož náplň misí není zrovna nejbohatší. V případě Wildlands nás absence nějakého toho skutečně zapamatováníhodného momentu mrzí o dost víc, než tomu bylo například u posledního Far Cry. Svět, který se před vámi v této hře rozprostírá, je totiž úžasný a v pohodě strčí do kapsy ten, v němž jsme řádili v rámci posledního GTA. Bohužel k tomu všemu prozkoumávání nám již autoři tak nějak zapomněli dodat něco, co by nás nutilo postupovat dále po příběhové linii, jež je sama o sobě dosti nevýrazná.

Hodnocení redakce:  70 %

Koupit Ghost Recon: Wildlands ve verzi pro PC na Xzone.cz

Koupit Ghost Recon: Wildlands DIGITAL ve verzi pro PC na Xzone.cz

Koupit Ghost Recon: Wildlands DIGITAL DELUXE EDITION ve verzi pro PC na Xzone.cz

Koupit Ghost Recon: Wildlands ve verzi pro PS4 na Xzone.cz

Koupit Ghost Recon: Wildlands Season Pass DIGITAL ve verzi pro PS4 na Xzone.cz

Koupit Ghost Recon: Wildlands ve verzi pro Xbox One na Xzone.cz