Resident Evil 7: Biohazard - Takhle má vypadat pořádný horor!

S klasickou sérií Resident Evil to v posledních letech vypadalo všelijak. Poté, co vyšel její čtvrtý díl, který bývá i dnes mnohými označován za jeden z nejlepších survival hororů všech dob, opustil vývojářský tým duchovní otec série, Shinji Mikami, což se znatelně podepsalo na kvalitě všech navazujících pokračování. A teď nemluvíme o spin-offech jako Operation Racoon City či o naprosto příšerném Umbrella Corps, ale o plnohodnotných dílech Resident Evil 5 (čtěte naši recenzi) a Resident Evil 6. Ani jednomu z nich se nepodařilo byť jen přiblížit kvalitám do nebes vyzdvihované „čtyřky“ a zejména druhý jmenovaný odradil i většinu nejzatvrzelejších příznivců této značky, když už ne prakticky úplným vypuštěním většiny prvků, jež dělaly sérii tím, čím vždy bývala, tak všudypřítomnými quicktime eventy.

Resident Evil 7, nesoucí podtitul Biohazard (což je název, pod nímž série vychází ve svém rodném Japonsku), tak měl před sebou nesnadný úkol, a sice pokusit se napravit dosti pošramocenou reputaci slavné série, o jejíž popularitě svědčí i to, že v posledních letech posloužila jako solidní náměť pro vznik několika relativně slušných filmů a knih.

Nemilosrdné oko kamery

První odhalení toho, jak by měl nový Resident Evil vypadat, většinu lidí značně zaskočilo a není se čemu divit. Tvůrci se totiž rozhodli provést poměrně razantní změnu a sedmý díl je tak vůbec první částí série, v níž veškeré dění sledujete pěkně z pohledu první osoby. Mnoho skeptiků tak téměř okamžitě pojalo neblahé podezření, že autoři se již definitivně rozhodli rezignovat na snahy pokusit se sérii vrátit do míst, odkud kdysi vzešla a že se namísto postupného budování atmosféry a plíživého strachu odhodlají naplno využívat laciných lekaček, jako to předvedli úspěšné tituly typu Outlast, jež vyšly v průběhu posledních let. Ve výsledku tomu však tak není, což je jedině dobře. Samozřejmě, vzhledem k designu celého titulu je pochopitelné, že i zde se dočkáte několika momentů, kdy vám do obličeje vyskočí kreatura s pochroumaným obličejem, v jádru se však jedná stále o ten starý dobrý Resident Evil, který jsme vždycky měli rádi. Poněkud překvapivě má sedmý díl blíže prvním čtyřem dílům série, než jeho dva předchůdci a zásadní změna podoby mu nijak neubližuje. Spíše naopak.

Resident Evil 7 bere nápady po hrstech z filmů typu found footage, jako například REC či Blair Witch (toho původního z roku 1999) a v některých momentech na ně neskrývaně odkazuje, což nebereme jako zápor, ale jako takový příjemný bonus a mírné pomrknutí směrem k fanouškům výše uvedeného žánru. Autoři se tento fakt rozhodli využít jako jeden z prvků, jehož pomocí ve velkém množství případů dále posouvají příběh. Několikrát se vám totiž stane, že při vaší cestě naleznete zaprášenou VHS kazetu se záznamem, který pořídili vaši předchůdci, kteří byli stejně naivní jako vy a vydali se bohem zapomenutou lokalitu kdesi uprostřed lesa prozkoumat. Tyto nahrávky si můžete přehrát pomocí hojně rozmístěných videorekordérů. Nečekejte však, že byste se po jejich spuštění jen pohodlně usadili a sledovali, jaké že to hrůzy museli jejich autoři prožít. Nic takového. Veškeré tyto momenty jsou plně interaktivní a vy tak dostanete možnost stát se kameramanem pochybného týmu lovců duchů, či si prožít na vlastní kůži útěk nebohé slečny před šílenou paní, jejíž ústa už hodně dlouho neviděla zubní kartáček. Jistě, v reálu by jen málo lidí bylo ochotných své počínání v podobných momentech zaznamenávat pomocí ruční kamery, ale to ponechejme stranou. Koneckonců, jedná se přece o horor a to podstatné je, že to funguje a více než slušně dotváří atmosféru.

Příběh Resident Evil 7 začíná v momentě, kdy se v kůži zcela nového hlavního hrdiny Eathana vydáte do Luisiany, kde před třemi lety záhadně zmizela jeho žena, Mia. První fotorealistické záběry navodí potřebnou atmosféru blížícího se zla velmi solidně a vůbec nevadí, že se neodehrávají v naprosté tmě, jak je u hororů zvykem. Samotné vplutí do hry poté představuje mírné zklamání, protože grafické zpracování exteriérů je přinejlepším jen lehce nadprůměrné a je v přímém kontrastu s naprosto fantasticky vypadajícím intrem. Tvůrci si sice vyhráli s detaily, jako jsou například nepříjemní komáři, které hlavní hrdina jen tak mimoděk odhání rukou, či mouchami, jež poletují kolem blíže nespecifikovaného zakrváceného objektu, ale ve výsledku grafická stránka představuje spíše zklamání a to zejména z důvodu, že rozlišení většiny textur není nejvyšší. Nevíme, zda se ze strany tvůrců nejedná o nucený ústupek z důvodu, že hra podporuje technologii virtuální reality, jež je stále ve vývoji, ale to ponechejme stranou. Naštěstí se ve venkovním prostředí odehrává jen zanedbatelná část hry. Její valnou většinu strávíte v interiérech, které vypadají o poznání lépe, i když i v jejich případě jsme čas od času měli pocit, že si s jejich grafickou podobou mohli autoři více vyhrát a to zejména v momentech, kdy jsme opustili temné prostory a jali se prozkoumávat ty, v nichž byl dostatek světla.

Not Dead Yet

Co se samotné hratelnosti týče, je sedmý Resident Evil velmi podobný kultovnímu čtvrtému dílu, využití pohledu z první osoby pak zase dává vzpomenout na tituly od studia Frictional Games, zejména první dvě Penumbry a Amnesii. Podobně jako ve hrách od tohoto švédského studia je i zde v určitých pasážích kladen velký důraz na stealth prvky. Ve valné většině případů se sice budete moci svobodně rozhodnout, zda nepřítele odpravíte pomocí některé z široké škály zdejších zbraní, mezi nimiž nechybí takové lahůdky jako například plamenomet či motorová pila, nebo se kolem něj pokusíte proniknout nepozorovaně. Pokud se však rozhodnete hru rozehrát na bonusový a také nejvyšší stupeň obtížnosti, jenž se vám zpřístupní po prvotním dohrání, tak se s největší pravděpodobností odhodláte po druhou zmíněnou variantu hraní.

Nábojů a prostředků, jak si vyléčit zranění, jež utrpíte v bojích, je sice ve hře na první pohled dostatek, ale věřte, že v případě Resident Evil 7 platí více, než kdekoli jinde, že zdání klame. Většina nepřátel je totiž i na nejnižší stupeň obtížnosti docela tuhá a jejich skolení si vyžádá hned několik přesně mířených zásahů. Někteří z nich se navíc poté, co je úspěšně odpravíte, po několika momentech otřepou, aby na vás následně s úsměvem na rtech nečekaně vybafli v momentě, kdy to budete nejméně čekat a způsobili vám další perné chvilky. Právě tento prvek, díky němuž si v mnoha případech nebudete jistí, zda již je váš soupeř skutečně mrtvý, nebo zda si jen dává chvíli oraz, je zdrojem těch nejvytíženějších a také nejnapínavějších chvil, na něž ve hře narazíte. Často se kvůli němu přistihnete, že vlastně ani nevíte, zda chcete plýtvat dalšími náboji na skolení nepřítele, jehož jste už před dvěma minutami pracně zabili, a zda není lepší dát se na rychlý útěk.

Resident Evil 7 je příjemné překvapení, které naznačuje, že by letošní rok nemusel být na vydání kvalitních herních titulů úplně chudý. Koneckonců se přece říká: jak na nový rok, tak po celý rok. Když pomineme ne zcela doladěnou grafickou stránku, občas trochu zmatený design puzzlů a tradičně nepříliš uspokojující zakončení, můžeme jej označit za jeden z nejlepších survival hororů, který se bez ostychu může postavit po bok her jako SOMA či Outlast. Jen je trochu škoda, že tvůrci nedodrželi dané sliby a hra je tak ve výsledné podobě kratší, než se očekávalo. Více než dvanáct hodin v ní nestráví ani ti nejopatrnější hrá­či.

Hodnocení redakce:  86 %

Koupit Resident Evil 7: Biohazard ve verzi pro PC na Xzone.cz

Koupit Resident Evil 7: Biohazard – digitální verzi s DLC ve verzi pro PC na Xzone.cz

Koupit Resident Evil 7: Biohazard ve verzi pro PS4 na Xzone.cz

Koupit Resident Evil 7: Biohazard Season Pass (Digital) ve verzi pro PS4 na Xzone.cz

Koupit Resident Evil 7: Biohazard ve verzi pro XOne na Xzone.cz