Renoir - Originální logická hra původem z Česka

Žánr noir se v posledních letech těší neobyčejné pozornosti a to nejen ze strany filmařů, kteří se snaží navázat na celou řadu filmových klasik z padesátých a šedesátých let, ale také spisovatelů a herních vývojářů. Celkově vzato se jedná o velice specifický žánr a i to je dost možná jedním z důvodů, proč se mu celá řada tvůrců vyhýbá jako čert kříži. Přitom nabízí nepřeberná množství možností, jak si pohrát s vyprávěním příběhu či charaktery postav.

Kdybychom měli zmínit jednu hru, která se pokusila atmosféru noir filmů převést na obrazovky počítačů a povedlo se jí to, hned od boku vypálíme vynikající titul LA Noire z roku 2011 od australského studia Team Bondi. S vyjmenováním dalších podobných titulů bychom již ovšem měli problém. Když pomineme několik méně známých indie projektů, tak na mysli nám vyvstane pouze nemastná a neslaná detektivní adventura Murdered, která však zmizela v propadlišti dějin, nutno podotknout že zcela právem. Ačkoli má nízký počet herních adaptací žánru noir jistě nějaké rozumné vysvětlení (nejspíše komerční), pokusili se jej svým novým projektem s názvem Renoir navýšit vývojáři z Black Wing Foundation. Jak to dopadlo? Na to se hnedle podíváme.

Z Česka na Ukrajinu

O Renoir jste se poprvé mohli doslechnout již v průběhu minulého roku. Tehdy se tato hra poprvé objevila na Kickstarteru, kam jí umístili vývojáři ze studia Soulbound Games s cílem vybrat zhruba čtyřicet tisíc liber na její zdárné dokončení. Je dost možné, že jméno tohoto týmu šikulů vám něco připomíná. Upřímně, nedivíme se. Jedná se totiž o ryze české studio, a když se provalilo, že kutí na první pohled nesmírně atmosférický titul, který zřejmě bude mít tendence pokusit se prorazit i na zahraničním trhu, nemohla tato událost zůstat bez povšimnutí médií.

Bohužel ale nežijeme v nádherném světě a otcům Renoir se potřebný finanční obnos na dokončení svého díla vybrat nepodařilo. Spása přišla až v podobě ukrajinského studia Black Wing Foundation, které rozpracovaný projekt vzalo pod svá křídla a společně s ruským vydavatelem 1C jej dotáhlo do zdárného konce.

Změna technologie

Když se podíváte na první obrázky, jimiž byl Renoir prezentován v rámci kickstartetové kampaně a porovnáte je se záběry z finální hry, případně se screenshoty, které se povalují po této recenzi, jistě si na první pohled všimnete, že je mezi nimi podstatný rozdíl. Příčinu není potřeba žádným způsobem sáhodlouze hledat. Jak jsme zmínili výše, projekt Renoir v pokročilé části vývoje převzalo jiné studio z jiné země a to se rozhodlo jej kompletně přepracovat pomocí nové technologie, konkrétně Unreal Enginu čtvrté generace, jenž stále čeká na to, až poslouží k vytvoření nějaké skutečně zapamatování hodné hry. Bohužel ani Renoir se jí nejspíš nestane, ach jo.

Unreal Engine nikdy nebyl primárně určen pro tvorbu plošinovek a Renoir tuto skutečnost pouze dokazuje. Jeho použitím sice tvůrci dostali do vínku možnost dát hře zcela nový a nutno přiznat že ve všech ohledech také velice líbivý kabátek, ale na druhou stranu se museli snížit k celé řadě kompromisů v oblasti hratelnosti, což je nejvíce poznat na ovládání hlavní postavy.

Plošinovky jsou, jak jsme již ostatně zmínili v naší nedávné recenzi na Seasons After Fall, herní žánr, který po hráčích vyžaduje v mnoha případech přesné načasování prováděných pohybů a rychlé reakce. Renoir není v tomto směru výjimkou a hnedle na jedné z prvních obrazovek se o tom přesvědčíte, když se po vás bude chtít, abyste hlavní postavě pomohli prokličkovat mezi rozbitými pouličními lampami. Zatímco v případě jiného titulu by se jednalo nejspíše o zajímavou hádanku, Renoir již zde začíná na skutečně kvalitní hry podobného typu ztrácet. Pohyb hlavního hrdiny má příšernou setrvačnost, a pokud se rozhodnete, že hru prostě proběhnete a budete ignorovat fakt, že vámi ovládaná postava má také možnost opatrného vykračování, skončí vaše pouť dříve, než pořádně začne.

To, že se zpracování ovládání tvůrcům vůbec nepovedlo, pochopíte hlavně ve chvílích, kdy se po vás bude chtít, abyste přeskočili nějakou bezednou jámu. V takových případech po vás totiž je vyžadováno, abyste se odrazili doslova na milimetr přesně, protože pokud stisknete klávesu skoku byť jen o milisekundu později, hra si to vyloží tak, že si chcete dopřát delší rozběh a hlavního hrdinu nechá udělat ještě dva svižné kroky navíc před tím, než se vůbec odrazí. Naštěstí podobných čistě platformových pasáží je v Renoir minimum. Primárně se jedná, podobně jako v případě již zmíněného Seasons After Fall, o logickou plošinovku, která je postavena na celkem originálním nápadu.

Světlo je náš nepřítel

Příběh hry začíná v momentě, který by většina lidí mohla považovat spíše za jeho konec. Hlavní hrdina, James Renoir, se probouzí jako duch na hřbitově, kde byl zavražděn a jelikož je mužem činu, na nic nečeká a urychleně se vydává pátrat po svém vrahovi, v čemž mu vy jakožto ti, kdo ovládají jeho kroky, budete muset pomoci.

Jak už jsme řekli před chvíli, Renoir je logickou hrou a když pomineme několik nepříliš povedených akčních pasáží, kdy po vás tvůrci chtějí, abyste například proskákali určitý nebezpečný úsek v krkolomném časovém limitu, tak vám pro další postup hrou v drtivé většině případů bude stačit zapojení představivosti a logického uvažování. To považujeme za jeden z největších kladů této hry, jelikož právě díky tomuto není hráč tak často vydáván na pospas již zmíněnému krkolomnému ovládání, i když si na něj vzpomenete při každém nezdařilém pokusu o slezení po žebříku.

Základní myšlenkou, na níž je většina hádanek v Renoir založena, je ta, že duch hlavního hrdiny má z nepochopitelných důvodů panickou hrůzu ze světla. Jakmile s ním přijde do kontaktu, tak se rozplyne, což má v praxi za následek to, že vás čeká načtení poslední uložené pozice. Některé zdroje světel, na které při vaší strastiplné cestě narazíte, je možné vypnout pomocí spínačů, jež se nacházejí v jejich blízkosti. Ve většině případů se však tyto vypínače nacházejí na zcela opačném konci úrovně, kam se jen tak nedostanete, a tak budete muset využít služeb duší jiných lidí, které danou lokaci obývají. Každou z nich můžete dle potřeby posednout a nadefinovat jí, jaké akce a v jakém pořadí má provést. Během tohoto procesu je posedlá duše nedotknutelná a kontakt se světlem jí žádným způsobem nevadí. Samotné nastavení pohybů pro dostupné duchy však k úspěšnému dokončení úrovně většinou nestačí, jelikož poté, co je necháte, aby vámi danou akci provedli sami, tak jim světlo opět začne vadit a vy se, již opět v kůži hlavního hrdiny, budete muset postarat o to, aby měli volnou cestu pro své působení. Jakmile se vám podaří dát dohromady funkční plán, tak dokončení úrovně je již otázkou jen několika desítek vteřin.

Z počátku se v každé úrovní nachází jeden, maximálně dva duchové, ale postupem času se jejich počet výrazně zvýší. S každou další duší, s níž můžete operovat, se jemně zvedne celková obtížnost hry. Na druhou stranu právě v momentech, kdy sledujete vysoké množství duchů odvádět úkoly, které jste jim sami zadali, má Renoir to největší kouzlo.

Jednohubka

Renoir je ve výsledku jen lehce nadprůměrná hra, což je škoda. Základní myšlenka je dobrá, audiovizuální zpracování dostačující a hlavní hrdina, zejména některé jeho sarkastické komentáře, dokáží navodit atmosféru, která je typická pro staré filmy noir. Když pomineme zprasené ovládání, zbytečné akční pasáže a ne vždy zcela zřetelný gamedesign, kvůli kterému budete občas tápat, co se po vás vlastně chce, případně co pro hlavního hrdinu představuje smrtelné nebezpečí a co naopak ne, jedná se o chytlavou logickou jednohubku, kterou zvládnete dokončit dříve, než se zvládnete rozhodnout, zda má vůbec cenu jí věnovat větší množství času.

Hodnocení redakce:  52 %

Koupit Renoir ve verzi pro PC na Xzone.cz