Mafia III - Česká hra na americký způsob. Velká recenze nejočekávanější hry roku!

Těžko bychom na současné herní scéně hledali titul, který by měl na tuzemském trhu tak obtížné postavení, jako Mafia 3. Zatímco hráčská veřejnost z celého světa se na její vydání s každým dalším zveřejněným videem, které dávalo zapomenout na nepříliš povedený prvotní trailer, stále více těšila, Češi si nasadili černé brýle, dvakrát si odplivli a každému na potkání začali vykládat, že ta Mafia 3 prostě nestojí za nic. Zkrátka a dobře nedokázali přenést přes srdce, že se vývoj druhého pokračování hry, které udělala české vývojářské scéně dobré jméno ve světě, přesunul do Kalifornie a fakt, že se na něm podíleli bývalí zaměstnanci 2K Czech (dřívějího Illusion Softworks) situaci nikterak nezlepšil. Když se pak provalilo, že nová Mafia půjde na náš trh bez kompletního českého dabingu, který byl pro sérii vždy typický, byl hnedle oheň na střeše a hra v našich končinách získala ještě bezmála rok před svým samotným vydáním více nepřátel, než by si kdokoli dokázal představit.

Když si tak pročtete seznam nejčastějších výtek, které lidé vůči Mafii 3 mají, zjistíte, že tou nejčastější je až přílišná podoba se sérií GTA. Tomuto výroku se zkrátka nejde nezasmát a říct: co jste čekali? Že nám Mafia 3 představí založení kompletně nového žánru tak, jak se to před lety povedlo legendárnímu prvnímu dílu? To snad ne. Tohle je přesně způsob, jakým byznys, a to nejen videoherní, funguje. Když se někomu podaří přijít s něčím novým a neokoukaným, co zafunguje, tak ostatní to od něj tu více, tu méně nápadně okopírují. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Call of Duty představilo jako první hra automatické léčení zraněné hlavní postavy. Tato funkce se ujala, a tak se objevila i v jiných titulech a dnes si bez ní již akční hry prakticky neumíme představit. Co se tímto snažíme říct je, že dnes je pro vývojáře již skutečně náročné přicházet se stále novými nápady, které by byly funkční a jejich využití ve hrách by ve výsledku dávalo význam. Když někteří osočují Mafii 3 z toho, že je až moc podobná libovolnému dílu ze série GTA (teď se pochopitelně bavíme o těch trojrozměrných), rovnou jí můžete začít vytýkat, že je podobná Call of Duty, protože se dotýká tématu války. A nakonec jí můžou zkritizovat i kvůli tomu, že se v ní objevuje postava z předchozího dílu. Jistě, je to přehnané, ale tak to prostě je. Série GTA je fenomén, který vždy tak trochu udával trendy, co se her s otevřeným světem týče. S tímto tvrzením mžeme nesouhlasit, můžeme se i hádat, ale tak to prostě je. Faktem je, že celá tato série byla vždy po čertech zábavná a není se tedy čemu divit, že velká studia, která si nemůžou dovolit tolik experimentování, jako třeba nezávislí a indie vývojáři, se při vytváření podobného typu her snaží alespoň lehce přiblížit titulu, který je na pomyslné špičce žánru.

Ano, Mafia 3 je sérii GTA podobná, stejně jako každá jiná hra s otevřeným světem, která vyšla v průběhu posledních let. Nám však mnohem více připomněla jiný titul, který shodou okolností rovněž vyšel pod hlavičkou studia Rockstar, a sice LA Noire. Stejně jako v něm, je i ve třetí Mafii kladen velký důraz na příběh vyprávěný prostřednictvím prvotřídně zpracovaných filmových sekvencí, skvěle napsané postavy a atmosféru doby.

Přitvrzujeme

Už od prvních ukázek bylo jasné, že Mafia 3 bude mnohem akčnější, než její předchůdci. Po dohrání základní dějové linie můžeme s klidným svědomím zaklepat na dřevo a říct, že je ve výsledku nejen akčnější, ale také brutálnější a celkově dospělejší než první dva díly série. Veškeré idealizování organizovaného zločinu, jaké nám předváděl první díl, bylo víceméně vypuštěno již v Mafii 2, ale zde byste jej již nenašli ani za pomoci lupy a pinzety. Drtivá většina postav, na kterou ve hře narazíte, je zkažená až do morku kostí a stará se jen a pouze o svůj vlastní prospěch, neštítí se na každém rohu znásilňovat ženy, vraždit nepohodlné a užívat drogy ve velkém. Přesto všechno se však nejedná v žádném případě o karikatury. Postavy v této hře jsou skutečně výborně napsané a vy tak nebudete mít problém si některé z nich zamilovat a jiné pro změnu nenávidět přesně tak, jak to tvůrci zamýšleli. To samé platí samozřejmě i o hlavním hrdinovi, Lincolnovi. Ten byl sice ve většině ukázek prezentován jako černošský hromotluk, jehož jedinou dovedností je brutální vraždění nepřátel. O to příjemněji však budete překvapeni, až se poprvé ujmete jeho role. Lincoln se v každém případě může postavit po bok těch nejsympatičtějších postav, které se v celé sérii Mafia kdy objevili, a i když mu nedělá problém protivníky odpravovat mnohdy velice brutálními způsoby, jedná se o úžasnou trojdimenzionální postavu, s níž budete cítit na každém kroku. Momenty, kdy vzpomíná na brutální vraždu svých nejbližších či pohled na to, jak pobyt ve válce ovlivnil některé prvky jeho chování, patří k emočně nejsilnějším momentům, na něž ve hře narazíte.

Výše jsme se zmínili o tom, že Mafia 3 je akčnější, než předchozí díly. Tuto skutečnost pocítíte hned v prvních minutách. Zatímco první dvě části série měly poněkud volnější rozjezd a teprve postupně před vás byly kladeny stále větší a brutálnější úkoly, v Mafii 3 vás hned v úvodu čeká z traileru dobře známé vykradení banky. Tento rozdíl má však své opodstatnění. Kromě toho, že celá tato pasáž, o níž bylo spekulováno, že bude součástí až některé z pozdějších fází hry, funguje jako tutoriál, je to dáno také tím, že příběh Mafie 3 je po vzoru prvního dílu vyprávěn retrospektivně a právě přepadení banky si většina pamětníků, kteří na Lincolnův osud vzpomínají, vybrala jako výchozí bod pro svá vyprávění.

Způsob retrospektivního vyprávění je něco, co třetí Mafii vnáší čerství vítr do plachet a pomáhá jí udržet hráčovu pozornost. Kromě toho se jej tvůrci rozhodli využít také k vytvoření pestré škály lehkých situačních gagů. Tak například: když Lincoln začne najímat lidi, kteří by mu pomohli při jeho cestě za pomstou, narazí na známého Ira Burkeho. Ten je v podnapilém stavu a o zapojení do Lincolnových kšeftíků nechce ani slyšet. Hráč jej tedy musí přesvědčit a to tím způsobem, že jej naloží do auta a bude s ním po městě jezdit nebezpečnou rychlostí tak dlouho, dokud Burke nezmění svůj názor. Pokud se vám stane, stejně jako nám, že se s ním vybouráte a zabijete jej, tak se namísto obligátní obrazovky „konec hry“ spustí krátká animace, kde jeden z vypravěčů moudře pokývá hlavou a následně pronese: „Když Burke zemřel, Lincoln přišel o dobrého spojence a bez jeho pomoci bylo jeho nafouklé tělo nalezeno za několik dní u břehu místní řeky.“ Podobných skrytých „špatných“ konců je ve hře plno a my si pochopitelně na tomto místě nemůžeme nevzpomenout na parádní střílečku Call of Juarez: Gunslinger, kde se vyprávění příběhu rovněž přizpůsobovalo tomu, jak se hráči dařilo. Kromě těchto „skrytých konců“ posloužily scénáristům Mafie 3 pro další posouvání děje především flashbacky. Když se například stane nějaká událost, která na první pohled nedává příliš smysl, nebo když se na scéně objeví nová postava, děj hry se přesune o několik měsíců nazpět a vy dostanete šanci si projít krátký úsek, který vám jí stručně, ale přitom dostatečně představí.

Umělá demence

Úvodní dvouhodinovka patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co Mafia 3 nabízí. V této části hry vás kromě již zmíněného vykrádání banky čeká také seznámení s většinou hlavních postav a vyzkoušení herních mechanismů. Ty jsou však v některých případech lehce nedoladěny a budou vám házet klacky pod nohy a to zejména v případech, kdy se rozhodnete hru procházet tolik propagovaným stealth způsobem. Hra samozřejmě obsahuje krycí systém. Ten je na prvního pohled velmi podobný tomu, který jsme měli k dispozici ve druhém díle. Tvůrci se však z nepochopitelných důvodů rozhodli provést jeho downgrade a tak nově již není možné se v krytu přesouvat za roh bez toho, abyste jej museli alespoň na chvíli opustit. V první polovině hry to ještě tolik nevadí, protože nepřátelé nejsou tolik pozorní, a když vás náhodou zahlédnou, stačí se na malý moment zašít a ztratí o vás zájem. V pozdějších fázích hry však obtížnost rapidně stoupne a sebemenší pochybení při přesouvání mezi úkryty vede ve většině případů k vašemu odhalení a následné přestřelce. Přestřelky jsou opět zpracovány velmi podobně, jako tomu bylo v Mafii 2. Tím největším rozdílem, na nějž se musíte připravit, je výrazně vyšší obtížnost. Dohrát druhou Mafii i na ten nejvyšší obtížnostní stupeň celou od začátku až do konce bez jediné smrti není při troše opatrnosti žádný problém. V Mafii 3 budete i na střední obtížnost umírat poměrně často, protože k tomu, aby Lincoln začal polykat andělíčky, stačí povětšinou jedna jediná přesně mířená střela. A ta může přijít, vzhledem k tomu, že zdejší nepřátelé mají pekelně přesnou mušku, dříve, než se vůbec stačíte rozkoukat. Možná je to vývojářská berlička, která má hráče přinutit více využívat tichého postupu a méně střílet, kdo ví. My si však myslíme, že neomylnost nepřátel při střelbě byla do hry zakomponována především z důvodu, že v ní prakticky neexistuje umělá inteligence. Jen během první hodiny hraní jsme narazili na několik jejích výkyvů, které by jistě měli zachytit betatesteři. Ale nestalo se tak, tak je budeme brát jako již definitivní součást hry. Největší problémy má umělá inteligence v případech, kdy se má přepnout z „klidného“ módu, kdy například pouze chodí po předem definované trase, do „akčního“, kdy vám již má jít tvrdě po krku. Jeden příklad za všechny: hnedle druhou větší misí, která nás ve hře čekala, bylo zlikvidování šéfíka gangu Haiťanů. Vypravili jsme se za ním do improvizovaného tábora uprostřed močálů a pochopitelně v něm nebyl sám. Rozhodli jsme se tedy, že se pokusíme nejprve kolem jeho pohůnků proplížit a kdyby se něco zvrtlo (třeba kvůli ne zcela funkčnímu krycímu systému, s nimž už jsme si před touto scénou užili své), tak se uvidí. No a ejhle – něco se skutečně pokazilo. Zatímco jsme se krčili za zavšiveným gaučíkem a čekali, až jedna z hlídačů opustí cestu, jíž jsme prostě potřebovali projít, překvapil nás ze zálohy jeden z jeho parťáků. Nestalo se však, že by nám ihned poslal dávku z dvojky do zad. Několik vteřin stál asi půl metru od nás, zíral na nás a nad hlavou mu střídavě problikával otazník, indikující podezření a vykřičník, který má hráči napovědět, že končí veškerá sranda. No, my jsme se v každém případě příliš nezbývali tím, zdali je ten chudák pouze zmaten, nebo zda mu již zrak neslouží a pro jistotu jsme jej odpravili a následně postupovali dál.

Bohužel výpadky umělé inteligence nejsou pouze případem stealth pasáží. Občas na ně narazíte i v přestřelkách, kde působí ještě o něco humorněji. Většina misí, v nichž se vydáte zlikvidovat některého z hlavounů konkurence, se odehrává na poměrně velkých prostranstvích (hned první mise tohoto typu vás zavede do opuštěného zábavního parku, kde si kromě autodromu užijete i průchod strašidelným zámkem). Pokud se rozhodnete na nic nečekat a cestu dále si prostě a jednoduše prostřílet, ve vašem řádění se vám pokusí zabránit pouze nepřátelé, kteří jsou ve vaší bezprostřední blízkosti. Ti, kteří jsou od vás vzdálení více, než takových sto metrů, k němu zůstanou lhostejní a podezřelé jim nebudou ani zvuky výstřelů, či zoufalé výkřiky jejich umírajících kamarádů. Jediná umělá inteligence v Mafii 3, která tak nepůsobí nedoladěně a svým způsobem funguje, je ta, kterou disponuje policejní sbor. A i zde se, máme pocit, odehrál krok zpět oproti předchozímu dílu. Zatímco druhá Mafie disponovala zajímavým prvkem, díky kterému policie nepronásledovala pouze vás, ale i ostatní pachatele zločinů, což mimo jiné pomáhalo dotvořit atmosféru fungujícího a živoucího světa. V Mafii 3 jde opět pouze po vás a to většinou tak tvrdě, že budete s láskou vzpomínat na policisty z Lost Heaven. Pouze připomínáme, že ty jsme dlouhou dobu považovali za to nejotravnější a nejneodbytnější, co se kdy ve hrách objevilo. Ve hře je sice arogance policistů vůči zločinům ostatních kriminálních živlů vysvětlena, avšak nikterak uspokojivě. Policejní sbor z New Bordeaux se na nic neptá, a pokud dostanou od nějakého bezúhonného občana či pomocné stráže hlášku, že tropíte nepravosti, do minuty máte na krku minimálně tři policejní vozy, jejichž osádka do vás bez vyzvání začne sypat dávky z kulometů a brokovnic. Vzpomínáte si, co jsme řekli o extrémně zranitelném hlavním hrdinovi? Mnoho lidí prohlašovalo, že Mafia 3 nebude mít vůbec nic společného s prvním dílem. A to nakonec není pravda. Stejně jako v něm, i zde znamená zalarmování policie v podstatě okamžitou nutnost nahrání poslední uložené pozice, protože zbavit se jí je v podstatě nemožné, protože budete zabiti dříve, než se nějaká honička stihne vůbec pořádně rozjet. V pozdější fázi hry sice dostanete možnost získat pomocí speciální dovednosti jednoho z vašich nohsledů získat alespoň pár minut k dobru na útěk, i tak ale policii považujeme za to největší zlo, jaké se v Mafii 3 nachází a každý druhý kontakt s ní zavedl naše kroky na slavné stránky, inspirované opravářem traktorů.

Po splnění úvodní části se celkové pojetí hratelnosti Mafie 3 změní a z víceméně lineární hry se rázem stane čistokrevný sandbox. Lincoln se totiž likvidaci svých nepřátel rozhodne pojmout poněkud rafinovaněji a jejich obyčejné odpravení mu stačit nebude. V první řadě je vždy připraví o hlavní zdroj příjmů, následně o silné spojence a teprve poté se vydá rozdat si to přímo s nimi. Takto napsané to sice může vypadat zábavně a věřte, že minimálně zpočátku tento koncept funguje i jako hra. Bohužel velmi rychle si uvědomíte, že děláte stále jedno a to samé dokola. Mise, které jsou před vás předkládány a jejichž plněním si následně zpřístupníte i souboj s konečným bossem, se od sebe liší pramálo a jejich jedinou náplní je ničení určitých objektů, sledování a následná likvidace daných postav, případně vykrádání obchodů. To jsou v podstatě jediné činnosti, které vás v Mafii 3 čekají po osmdesát procent hrací doby. Jednotlivé úkoly jsou dosti podobné těm, které před nás byly předkládány v rámci rozšířeních pro Mafii 2 a stejně jako v jejich případě i zde máte většinou na výběr z více dostupných misí. To kvitujeme s povděkem, protože pokud se vám některou z nich nebude dařit splnit, nemusíte si naštvaně dávat pauzu, ale můžete jít zkusit splnit nějakou jinou. Pro to, aby se vám zpřístupnil kontrakt na bosse, navíc ani nemusíte splnit všechny. Stačí, když během plnění některých z nich napácháte svým nepřátelům dostatek škod a jejich šéf se poté přímé konfrontaci s vámi již nebude nikterak bránit.

Mise, v nichž se vydáváte zlikvidovat hlavní nepřátele, patří k těm nepropracovanějším a nejnapínavějším. Jsou příjemně dlouhé i zdravě obtížné. Navíc se odehrávají v atraktivních lokalitách, které dávají mnoho prostoru pro taktizování. Hned prvního bosse jsme se vydali odpravit do již zmiňovaného uzavřeného lunaparku. Měli jsme několik možností: buďto to udělat stylem Rambo a neohroženě naběhnout do houfu nepřátel, nebo zvolit tichý postup. Rozhodli jsme se pro to druhé, protože nám štěstí přálo a na jednom z ochozů, přes který jsme se za zdi lunaparku dostali, jsme zakopli o stylovou odstřelovací pušku, s jejíž pomocí jsme si pěkně připravili cestičku pro další postup. Je opravdu škoda, že těchto „velkých“ misí není v Mafii 3 více a že proto, abychom si je mohli užít, je vždy potřeba se opakovaně prokousávat onou výše zmiňovanou stereotypní nudou.

Vykreslení atmosféry šedesátých let v podání Mafie 3 nejde prakticky nic vytknout. Město je propracované do nejmenšího detailu a i když nás trochu zamrzelo, že se v něm nenacházejí žádné skutečné zapamatováníhodné scenérie, jako byl například útes s majákem v prvním díle, velmi rychle jsme se v něm začali orientovat a k některým místům, například k Sammyho Baru, jsme si vybudovali takřka citové pouto. To samé platí také o soundtracku. Hra nabízí více než sto licencovaných dobových skladeb, které celkovou atmosféru katapultují o dalších minimálně sto bodů nahoru. Hrát Mafii 3 s vypnutou hudbou? To je stejný hřích, jako cizoložství. Dokonalá jsou také auta a zpracování jejich jízdního modelu. O tom se v minulosti hodně hovořilo, avšak můžeme vás uklidnit – to přehnané vybuchování bylo do trailerů zahrnuto jen a pouze pro účely prvotních prezentací hry. Každé z aut se chová trochu jinak a o to více nás mrzí, že v Mafii 3 jsou pramalé rozdíly mezi arkádovým a simulačním režimem jízdy.

Česká lokalizace

Mafia 3 dorazila na trh s českými titulky, které jsou zpracovány velmi profesionálně. Sice je sem a tam možné narazit na ne zcela šťastně vyřešené načasování, případně chyby v diakritice, ale jinak musíme práci lidí, kteří se na české lokalizaci podíleli, rozhodně ocenit a to zejména z důvodu, že se nebáli do překladu zakomponovat mnohdy opravdu peprné výrazy. Absence českého dabingu nás v konečném výsledku ani příliš nemrzí a to hlavně proto, že ten anglický je na opravdu vysoké úrovní a hlasy přesně odpovídají charakterům postav.

Mafia 3 je jiná, než předchozí díly série, to však v žádném případě neznamená, že by byla špatná. Jedná se o propracovanou hru s otevřeným světem, který je různorodý a dává hráči prostor pro dostatečné vybití. Jednotlivé úkoly se po několika hodinách hraní začnou s největší pravděpodobností řadě hráčů jevit stereotypně, ale vyplatí se vytrvat a jejich plněním se prokousat k velkým misím, na jejichž konci vás vždy čeká přestřelka s bossem, protože teprve v nich jdou kvality této hry nejlépe poznat. Když pomineme umělou inteligenci po lobotomii, ne zcela férově nastavenou obtížnost, haprující ovládání a problematické kolize (snažíte se projít dveřmi a zaseknete se o futro, které má půldruhého centimetru), zbyde nám hra, která si sedmičkové hodnocení zaslouží zcela právem.

P. S. Ano, v Mafii 3 se skutečně můžete dozvědět, co se na konci druhého dílu stalo s Joem. Žádné šokující odhalení však neočekávejte.

Hodnocení redakce:  72 %

Koupit Mafia 3 ve verzi pro PC na Xzone.cz

Koupit Mafia 3 – Deluxe Edition ve verzi pro PC na Xzone.cz

Koupit Mafia 3 ve verzi pro PlayStation 4 na Xzone.cz

Koupit Mafia 3 – Deluxe Edition ve verzi pro PlayStation 4 na Xzone.cz

Koupit Mafia 3 – Collectors Edition ve verzi pro PlayStation 4 na Xzone.cz

Koupit Mafia 3 ve verzi pro Xbox One na Xzone.cz

Koupit Mafia 3 – Deluxe Edition ve verzi pro Xbox One na Xzone.cz

Koupit Mafia 3 – Collectors Edition ve verzi pro Xbox One na Xzone.cz