Samorost 3 - Skvělá logická jednohubka

Doba je dnes mnohem rychlejší, než tomu bylo před pár lety a hry se tomuto trendu musí přizpůsobovat. Lidé už dnes při jejich hraní prostě povětinou nejsou ochotni trávit několik hodin řešením zapeklitých hádanek, aby se posunuli dál alespoň o příslovečnou píď. To je také možná jeden z důvodů, proč je dnes pro fanouška adventur, jednoho z nejstarších herních žánrů, prakticky nemožné najít uspokojivý titul. Zaplať pánbůh za projekty typu Kickstarter, kde se alespoň jednou za čas nějaká zajímavá věc objeví.

Někdo může namítat, že adventury mrtvé nejsou, ale že se pouze vyvinuly. Ale, milé děti, to, co nám se železnou pravidelností vždy minimálně čtyřikrát do roka předvádí studio Telltale nemá s adventurama nic společného. Tituly tohoto týmu jsou tím, čemu se vznešeně říká interaktivní filmy. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma žánry je snadné popsat – zatímco v případě interaktivního filmu se osmdesát procent času díváte na předpřipravené animace, u adventur je po vás vyžadováno aktivní zapojení a zpravidla také logické uvažování při řešení hádanek, které jsou nezřídka až neférově obtížné (mladší ročníky si pro představu můžou pomocí strejdy Googla vyhledat heslo „goat puzzle“).

Potřetí ve vesmíru

Tím se dostáváme k dnes recenzované hře Samorost 3 od tuzemského studia Amanita Design.

České adventurní počiny to od roku 2003 mají poměrně těžké. Toho roku totiž spatřil světlo světa Posel Smrti od malého berounského týmu Uknown Identity, který dodnes platí za nejlepšího zástupce tohoto žánru z našich končin. Otázkou tedy je…jak si v porovnání s ním stojí Samorost 3? Podařilo se mu již notně vousatého krále na trůnu vystřídat?

Studio Amanita Design není mezi českými vývojáři žádným nováčkem a i v zahraničí se mu již podařilo vybudovat si poměrně solidní jméno. Jako jednu z ingrediencí úspěchu jeho her můžeme brát skutečnost, že všechny jsou až na drobné výjimky zcela němé a postavičky v nich komunikují buď používáním citoslovcí či formou obrázkových komiksových bublin. To je i případ třetího Samorostu. Výhody z toho pramenící jsou zřejmé – tvůrcům odpadnou náklady na tvorbu vícejazyčné lokalizace a hra dá hráči možnost více zapojit jeho představivost. Zatímco při hraní libovolného titulu od studia Telltale si tak připadá jako při sledování filmu, při hraní Samorostu 3 si bude připadat jako při čtení knihy.

Krátký a nelineární výlet

Tempo Samorostu 3 je pozvolné, ale i tak se k jeho konci dokáže i méně zdatný hráč prokousat za méně než šest hodin čistého herního času, což je prostě málo. Obtížnost hry oproti předchozím titulům Amanity rapidně poklesla a až na pár momentů (zejména v první polovině hry) je vždy jasně patrné, co je potřeba udělat. Některé hádanky, pravda, jsou na první pohled prakticky nevyřešitelné, ale když se nad nimi člověk alespoň lehce zamyslí, tak jejich vyluštění nepředstavuje výraznější problém. Některé z nich se navíc řeší zcela jiným způsobem, než by se na první pohled mohlo zdát, což ve chvíli, kdy si to hráč po deseti minutách marného zkoušení všeho možného uvědomí, vyvolá jistě uspokojený úsměv na jeho tváři.

Po vzoru Machinaria obsahuje i Samorost 3 hezky zpracovanou nápovědu pro ty, kterým se delší čas nebude dařit pohnout se z místa. Její odemčení je podmíněno splněním náhodně vygenerované hádanky, jejíž obtížnost však není nikterak vysoká. Nápověda samotná je, ostatně jako celá hra, bez jediného kousku textu a hráč je tak nucen si řešení aktuálního problému vyčíst z obrázků, což se k duchu hry nesmírně hodí.

Co nás na hře potěšilo ze všeho nejvíc, byla možnost si po splnění úvodního dobrodružství vybrat lokaci, kterou chceme navštívit. Zpočátku byly k dispozici dvě, ale jakmile jsme se naučili měnit směr letu prapodivného vesmírného objektu, na němž jsme s naší raketkou, neschopnu zvládnout delší meziplanetární lety, nejednou přistáli, jejich množství se zvýšilo. Na rozdíl od jiných her jsme při hraní Samorostu 3 navíc měli i motivaci vracet se na již navštívená místa a dodatečně prozkoumávat přehlídnuté objekty pomocí magické flétny, která ve hře hraje poměrně důležitou roli.

Jak to tedy je?

Samorost 3 jsme si užili, to rozhodně. Trochu nás zamrzelo, že neobsahuje více hádanek, které by bylo potřeba řešit za použití předmětů z inventáře. Také nás příliš nepotěšilo opakování hádanky, kdy je potřeba probudit spící brouky drnkáním na jejich tykadla (i když zde by někdo mohl namítnout, že hádanky tohoto typu mají ve hře vzestupnou obtížnost). O mikroskopické délce už jsme se zmínili – Samorost 3 je sice delší, než předchozí hry od Amanity, což je zajímavé, protože je zároveň v rámci její tvorby i tím nejjednodušším, ale stále je rozsahem blíže spíše freeware titulu než plnohodnotné hře. Během hraní nás také potrápil poměrně nepříjemný bug, když nám při skládání jednoho z puzzlů náhle zmizel jeden z klíčových dílků. Pomohl až restart celé hry.

Samorost 3 patří rozhodně mezi to povedenější, co se v posledních letech na adventurní scéně urodilo. A to nejen v Česku, ale i celosvětově. Nabízí se pochopitelně srovnání s tematicky podobným Armikrogem. Toho Samorost 3 hravě strčí do kapsy, ať už technickým zpracováním tak tím, jak příjemně se na rozdíl od něj hraje. V úvodu recenze jsme vám slíbili, že vám prozradíme, zdali má Samorost 3 na to, aby sesadil Posla Smrti z trůnu krále českých adventur. Odpovíme vám prostě – nemá. Může se však beze strachu postavit hned vedle něj a oba dva mohou zahájit rozsáhlou debatu na téma, jak moc to dnes mají adventury těžké.

Hodnocení redakce:  72 %