Rise of the Tomb Raider - Nelineární a po čertech dobrá výprava za poklady

Já už ženskou neviděl ani nepamatuji. Je to smutné, ale je to tak. Tedy, každodenně přicházím do styku s několika zástupkyněmi „něžného“ pohlaví (ten, kdož toto označení vymyslel, by si zasloužil strávit víkend v Merklovic residenci), ale žádná z nich není ženou s velkým „Ž“.

Mé pohlížení na to, jak by měla žena vypadat, eventuálně jak by se měla chovat, bylo silně ovlivněno na začátku současného milénia, kdy se doslova roztrhl pytel s obálkami časopisů (a to nejen herních) z nichž na adolescentní chlapce s ledva sestouplými kulkami, procházející kolem novinových stánků, pomrkovala spoře oděná archeoložka s přednostmi majícími velikost menšího vodního melounu. Když k tomu připočteme fakt, že v ruce třímala dvojici pistolí ráže devět, není se čemu divit, že mnoha dospívajícím hochům pohled na ní přivodil oblažující první poluci.

Mluvím samozřejmě o Laře Croftojc. Ta se před třemi lety vrátila na obrazovky monitorů, i když v oblasti hrudníku značně upuštěná, a jelikož se její nové dobrodružství zamlouvalo nejen hráčům, ale i kritikům není žádným překvapením, že se s ní dnes máme tu čest setkat opětovně.

To nejhorší na začátek

Rise of the Tomb Raider zavítal na počítače až několik měsíců poté, co většina konzolistů už stihla dohrát jeho verzi pro Xbox do zdárného konce, což někteří pravověrní PC hráči nesli hodně těžce. My se té dlouhé prodlevě mezi vydáním jednotlivých verzí ani moc nedivíme, protože zejména na samotném počátku Lařina nejnovějšího dobrodružství jsme se nemohli zbavit dojmu, že ta PC verze byla vlastně vytvářena jen proto, aby utišila nespokojené davy.

Uvedeme příklad – hnedle v páté minutě hraní se nad dvojicí hlavních postav utrhne lavina. Znalci starších Lařiných eskapád v ten moment jistě zajásají a zamnou si ruce v domnění, že je čeká klasická honička s časem, během níž jim za zády bude dunět několik tun smrtelně nebezpečného sněhu. Celé je to ovšem trochu jinak a hra celou slibně rozjetou scénu zabije během několika vteřin, když po hráči nechce nic jiného, než aby zmáčkl správné tlačítko. Pochopitelně v pravou chvíli. Cožpak o to, ono by to ani nevadilo, protože filmový zážitek z následující cutscény je opravdu bravurní, bohužel tvůrci se v případě klávesnice rozhodli aktivní tlačítka rozmístit ne zrovna šťastným způsobem, takže pravděpodobnost, že se někomu podaří výše zmíněnou scénu splnit na poprvé, je takřka nulová. Zarážející je, že hra zcela arogantně neobsahuje žádnou formu nápovědy či tutoriálu, který by novému hráči vysvětlil, proč musí pro záchranu udělat to, co dělá. To se dozví až po dokončení úvodní trýzně (pokud během ní hru pochopitelně neodloží), kdy se konečně naplno dostane za kormidlo hlavní hrdinky a tudíž bude mít šanci pochopit, že některé akční tlačítko slouží pro zaseknutí cepínu a jiné zase pro sklouznutí. Dovedeme si představit, že s těmito poznatky by úvodní část hry byla o dobrých padesát procent jednodušší.

My jsme se úvodem Rise of the Tomb Raider doslova protrápili a měli jsme z něj bohužel dost silný dojem, že se vývojáři soustředili primárně na tvorbu konzolové verze. Přec jen na konzolích a s gamepadem jsou všechny ty quicktime eventy o poznání snesitelnější.

Zpátky do kobek!

Na restartu série Tomb Raider z roku 2013 toho ke kritizování mnoho opravdu nebylo a to i přesto, že se v žádném případě nejednalo o dokonalou hru. Podařilo se jí nicméně několik let skomírající sérii vytáhnout z kolotoče tu více (Lara Croft and the Guardian of Light) tu méně (The Angel of Darkness) vydřených experimentů a vrátit jí elegantně do žánru akčních adventur, kde ostatně vždy byla doma.

Kdybychom měli zmínit jednu věc, která nás na předchozím díle série Tomb Raider skutečně štvala a rozhodila nám příslovečný sandál, tak to byl až příliš velký příklon k akční hratelnosti a víceméně vypuštění klasického prolézání starých kobek a s ním spojené luštění logických puzzlů. Jak se však zdá, tak ve studiu Crystal Dynamics pracují lidé, kterým není kritika hráčské veřejnosti u prodlouženého konce zad a jsou ochotní jí naslouchat.

Rise of the Tomb Raider se hratelností mnohem víc blíží klasickým dílům série než jeho předchůdce, což může být pro někoho plus a pro jiného zase mínus. My tuto skutečnost nicméně kvitujeme s povděkem. Když jsme se po překonání onoho zmíněného nemastného a neslaného úvodu ocitli v sluncem prozářené Sýrii, kde jsme hned po efektivním představení hlavních záporáků skončili v útrobách prastarého chrámu, kde nám každou chvíli pod nohama secvakla spoušť dobře ukryté pasti, byli jsme v sedmém nebi. Tohle byl totiž TEN Tomb Raider, jakého jsme tolik let vyhlíželi.

Samotný level design hry je na velice vysoké úrovni, ale teprve v interiérech hrobek a jiných podzemních komplexů jej hráč dostane šanci skutečně naplno ocenit. Většina z nich působí opravdu monumentálně, kterýžto dojem je ještě umocněn tím, že hráči nejsou kladeny do cesty prakticky žádná omezení ohledně toho kam až může vyšplhat a jakým způsobem. Je trochu škoda, že se autoři v rámci trendu zjednodušování rozhodli do hry zakomponovat funkci, která hráči odhalí nejen cíl, kam je třeba se dostat, ale ve většině případů i způsob, jakým jej dosáhnout, což je škoda, protože právě zkoušení různých možných postupů patří ve hře k tomu absolutně nejzábavnějšímu.

Jednotlivé „podzemní pasáže“ jsou mezi sebou propojeny speciálními nelineárními misemi sandboxového střihu, ve kterých je před vás předloženo velké hřiště o rozloze několika kilometrů čtverečních, kde vás kromě plnění povinných i nepovinných úkolů, za jejichž dokončení dostanete zpravidla nové části výbavy, díky nimž se dostanete na jinak nepřístupná místa, čeká také lovení povětšinou bezbranné zvěře, která vám poslouží jako zdroj materiálu pro tvorbu nových zbraní či prostředků pro léčení.

Samozřejmě že během hraní těchto volnějších pasáží čas od času narazíte na nebezpečí, které vás bude ohrožovat na životě. Někdy může mít podobu rozzuřeného medvěda a jindy zase vojáka z fanatické organizace. Docela nás překvapilo, že i na nejnižší obtížnost je hra poměrně tuhá a třeba takový hladový vlk nás dokázal poslat do věčných lovišť na pouhé tři rány. Stejně tak inteligence lidských protivníků je na dost vysoké úrovni a věřte nám, že to s vámi myslíme dobře, když vám poradíme, abyste se hru snažili hrát převážně stealth a každý útok si pečlivě promysleli.

Multiplayer? Nevedeme

Na rozdíl od prvního Tomb Raidera neobsahuje druhý díl multiplayer, což kvitujeme s povděkem. Co si budeme povídat…tato série na multiplayeru nikdy založená nebyla.

Rise of the Tomb Raider nabízí, na rozdíl od svého předchůdce, mnohem propracovanější příběh i atraktivnějšího záporáka. Ten sice působí, jako že si do hry odskočil z libovolné Bondovky, ale jinak svoji roli plní na výbornou.

Plusové body hra sbírá i za způsob, jakým dokáže hráče i po několika hodinách hraní překvapit, díky čemuž jen tak neupadne do stereotypu. Chcete příklad? Nuže dobrá. V jedné z prvních částí hry se ocitáte na Sibiři, kde je vaším cílem proplížit se starou továrnou plnou nepřátelských vojáků. Už jste skoro u cíle, když tu se stanete svědkem scény, v níž zmíněný antagonista s ledovým klidem vypíchne jednomu ze svých podřízených oči. Když k tomuto chudákovi následně přijdete, začne vás prosit, abyste mu pomohli, a vy se v ten moment můžete zcela volně rozhodnout, jestli ho zastřelíte a ušetříte mu tak trápení, nebo jestli ho necháte žít a trpět – přeci jenom je to nepřítel. Můžeme vás ujistit, že podobně silná morální dilema jsme naposledy zažili jen při hraní hry SOMA, která na nich ovšem byla z valné většiny založena.

Co vám budeme nalhávat. Rise of the Tomb Raider nás nadchnul. A přitom zpočátku vypadal na nefalšovaný průšvih. Vypadá skvěle, dobře se hraje, příjemně odsýpá a vysoké množství schovaných jeskyní a kobek plných pokladů nesmírné hodnoty přímo volá po tom, aby si jej hráč zahrál znova. A to nejen jednou. Tomb Raider z roku 2013 byl dobrý, ale ve srovnání s dnes recenzovaným kouskem působí spíše jako takový rozsáhlejší prolog ke skutečné hře. Jestli se vývojářům podaří toto tempo udržet i při vývoji případného třetího dílu, mohli bychom se za tři roky dočkat hry, která bude sahat po známce nejvyšší.

Hodnocení redakce:  82 %

Koupit Rise of the Tomb Raider ve verzi pro PC na Xzone.cz

Koupit Rise of the Tomb Raider ve verzi pro Xbox One na Xzone.cz

Předobjednat Rise of the Tomb Raider ve verzi pro PS4 na Xzone.cz