Rockstar Games - Jak se zrodila legenda

Psát článek, který má za úkol seznámit čtenáře s historií jedné z nejvýraznějších softwarových firem současnosti, se může na první a možná i druhý a třetí pohled jevit jako snadný úkol. Autor ho prostě nějak splácá dohromady, díky odměně za něj se přiblíží prvnímu milionu a s trochou štěstí jeho práce zaujme pár lidí, které zajímá, co bylo. Eventuálně to, co bude.

Věřte však, že skutečnost je od výše popsané iluze značně odlišná. Autor tohoto textu sedí nad klávesnicí a přemýšlí. Přemýšlí, jak celý článek pojmout, protože moc dobře ví, že v dnešní době spousta lidí požívá vše, co je jí předkládáno, s velkou dávkou nedůvěry. Ale co už. Rockstar je jednou z nejznámějších společností, které se momentálně věnují vývoji her pro všechny možné platformy. Jistě se i mezi vámi najde spousta lidí, kteří už mají její historii v malíčku a třeba takové datum spuštění služby Social Club jsou schopni vypálit od boku, i kdybychom je o půlnoci vzbudili. Opakovat známé však v žádném případě není trestné, ne? Proč by jinak třeba taková TV Nova pouštěla několikrát do roka na svých obrazovkách Mrazíka (ten je mimochodem ve většině zemí považován za dokonalou ukázku filmového odpadu)? Takže se pohodlně usaďte, nakrojte si krajíce chleba, nalijte si pití (nemusíme snad zdůrazňovat, že pít při čtení tohoto článku cokoliv jiného, než energy drink Rockstar, je svatokrádež) a pojďte se s námi ponořit do historie společnosti, která svými tituly celé řadě (ne)šťastlivců uzmula nemalý kus života. A ještě určitě nějaký kousek uzme.

Začínáme!

Rok 1998, New York. Skoro by chtělo říci americký sen. Je těžké představit si lepší místo, kde by se mělo zrodit herní studio, které se o pár let později stane jedním z těch největších a nejuznávanějších, než jakým bezpochyby je slavné „Velké jablko“. U zrodu společnosti Rockstar stáli dva angličtí producenti videoher, shodu okolností sourozenci – Sam Houser a Dan Houser. K nim se krátce po položení základního stavebního kamene společnosti přidali ještě Terry Donovan, Jamie King a Gary Foreman. Hlavní sídlo společnosti bylo umístěno na Broadway, odkud to je na známou muzikálovou scénu co by kamenem dohodil.

Sídlo společnosti Rockstar se nachází v New Yorku.

Netrvalo dlouho a nově vzniknuvší studio Rockstar uvedlo na trh svůj první herní počin. Nesl název Grand Theft Auto: London 1961 a navázal na hru Grand Theft Auto z roku 1997, kterou vytvořil malý tým vývojářů Tarantula Studios. Právě z tohoto malého studia se v roce 1999 stala odnož hlavního studia Rockstaru pojmenovaná Rockstar Lincoln. Ta se v následujících letech stala majoritním vývojářem titulů pro konzoli Game Boy Color a dnes plní především funkci studia, jež vytváří jazykové lokalizace. Právě vývoj her pro konzole od Nintenda představoval pro Rockstar v jeho počátcích jeden z hlavních zdrojů příjmů.

Rockstar = GTA?

U série Grand Theft Auto (dále jen GTA) ještě chvíli zůstaneme. Právě trojice písmen GTA se totiž při vyslovení jména Rockstar vybaví i člověku, který se jinak o dění na videoherní scéně zajímá pouze okrajově. Jak už jsme napsali výše, Rockstar nebyl přítomen přímo u zrodu této slavné série, ale posunul jí tam, kde se nachází dnes. Jeho první dva příspěvky do slibně rozjeté série nesly názvy GTA: London 1961 a GTA: London 1969 a využívali stejného enginu jako původní hra z roku 1997. Díky tomu si je však mohli naplno užít i příznivci v té době velice populární konzole Game Boy Color. Ruka Rockstaru se na sérii výrazněji podepsala roku 2001 s vydáním titulu GTA 3. Z izometrické střílečky s otevřeným světem se rázem stala akční hra z pohledu třetí osoby, díky čemuž dostala celá hratelnost zbrusu nový rozměr. A to doslova. To, že GTA 3 bylo trefou do černého, dokazuje i skutečnost, že nové díly série se od něj prakticky neliší. Když tedy pochopitelně pomineme „lehce“ vylepšenou grafickou stránku.

Titul GTA 3 představoval nejen pro Rockstar, ale i pro celý herní průmysl revoluci.

Zásah do konzolového dění

Pochopitelně Rockstar neznamená pouze GTA. Začátek nového tisíciletí se nesl ve znamení nástupu konzolí a Rockstar, jakožto nová a velmi ambiciózní firma, nemohl jen nečině přihlížet. V roce 2000 tak pod jeho hlavičkou vyšla závodní arkáda Midnight Club: Street Racing. Hra vyšla pro Playstation 2 a s ročním zpožděním také pro novou platformu Game Boy Advance. Zatímco verze pro PS2 sklidila veskrze pozitivní hodnocení, verze pro Game Boy příliš neuspěla. Hra si na sebe nicméně dokázala vydělat, takže v roce 2003 jsme se dočkali jejího druhého dílu. Ten jako jediný vyšel také ve verzi pro PC.

První hra Rockstaru vytvořená pro konzoli PS2 – Midnight Club: Street Racing.

Když už mluvíme o proniknutí Rockstaru na trh konzolových her, nesmíme zapomenout zmínit sérii Red Dead. Její první díl vyšel v roce 2004 pro konzole PS2 a Xbox a nesl podtitul Revolver. Díky situování na divoký západ, kde se moc her neodehrává, se z ní stal opravdový hit. Ještě větší úspěchy však sklidilo volné pokračování Red Dead Redemption z roku 2011. Ten je i dnes, dlouhé čtyři roky po svém vydání, tím vůbec nejlepším, co se v kancelářích Rockstaru urodilo. O to více je smutná skutečnost, že verze pro PC jsme se doposud nedočkali a nejspíš se jí už nikdy ani nedočkáme. To je však na druhou stranu dost možná i drobné plus, protože co se vytváření konverzí týče, nebyli na tom v Rockstaru nikdy nikterak závratně dobře. Stačí si vzpomenout na příšerně optimalizovanou verzi vynikající detektivky L.A. Noire. O něco lépe pak dopadla konverze akční hry Max Payne 3, i když ta nebyla, na rozdíl od L.A. Noire, primárně konzolovou hrou. Stejně tak konverze zatím poslední hry Rockstaru, GTA 5, se dost vydařila. I když v tomto případě k dosažení pozitivního výsledku přispělo také to, že mezi vydáním konzolové a PC verze byla výrazná, téměř dvouletá odmlka.

Red Dead Redemption si naplno užijí nejen milovníci scenérií.

Titul Max Payne 3 jsme o pár řádků výše nezmínili jen tak pro nic za nic. Třetí díl této oblíbené série stříleček je totiž zatím jediným, který kompletně vznikal v kancelářích Rockstaru, kam se značka přesunula ze studia Remedy. V případě prvních dvou dílů zastával Rockstar pouze roli vydavatele. Hlavně skalní fanoušci série nesli změny, které se noví vývojáři rozhodl ve hře provést, velmi těžce a nad tím, jak si hra povede, vysel dlouho otazník. Nakonec se však bochník přeci jen upekl a po jeho ochutnání museli všichni uznat, že se doopravdy vydařil. Max Payne 3 se nakonec stal jednou z nejúspěšnějších her roku 2012, i když se svými předchůdci měl společného vlastně jenom hlavního hrdinu.

Max Payne 3 platí za jednu z nejlepších stříleček posledních let.

Tak, článek se chýlí ke konci a autor doufá, že dokázal čtenářům přiblížit ty nejpodstatnější milníky v historii společnosti Rockstar. Ta je dokonalou ukázkou toho, že ani výraznější úspěch nedává nikomu právo usínat na vavřínech, protože videoherní průmysl je natolik rychlý, že v něm prakticky neexistuje prostor pro zaváhání, či nějakou jinou formu chybování. Rockstar je jednou z nejúspěšnějších společností současnosti a při pročítání jejího portfolia člověk nabývá dojmu, že na cokoli v ní šáhnou, to se promění ve zlato. V Rockstaru za dlouhých sedmnáct let existence nevytvořili ani jednu hru, která by se dala označit za neúspěšnou, což už je samo o sobě důkazem toho, že všech devět set zaměstnanců, kteří sedí v jeho kancelářích, ví, co dělá.