Wolfenstein:The New Order aneb Kosíme stáda nácků

Konečně jsme měli tu čest setkat se s dalším kouskem společnosti Raven Software. Tímto jest akční střílečka Wolfenstein:The New Order. Opět dostanete možnost pomstít se nacistickému Německu a k tomu Vám dopomáhej bůh? Ne ne, zde Vám bůh nepomůže. Pomůžou spíše futuristické zbraně a hodně moc munice. Kdo si vzpomíná na Return to Castle Wolfenstein a líbí se mu, důrazně doporučuji zakoupit taktéž tento kousek.

Příběh jako z filmu

Příběh této hry mi vyrazil dech. Začíná v roce 1946, kdy Německo přepsalo historii a druhou světovou válku vyhrává! Stalo se to právě s pomocí šikovných vynálezů generála Smrtihlava.

Ve hře hráč zastane postavu B.J. Blazkowicze, který je členem americké armády. Nejdříve se pokusí se svými spojenci dostat do doupěte Smrtihlava. Tato bitva končí neúspěchem, vojsko je rozprášeno a B.J. se při úniku dostává do kómatu.

Po uplynutí čtrnácti let, kdy byl Blazkowicz ošetřován v blázinci, se nacisté rozhodnou blázinec zavřít. Samozřejmě ne úplně beztrestnou cestou. Zde B.J. uniká od vlastní smrti a zachraňuje při tom svojí ošetřovatelku. Následně se dozvídá, že byl v nevědomosti 14 let a že za tu dobu Německo ovládlo celý svět. Neexistuje zde žádný odpor. Proto se B.J. vydává do vězení zachránit kamarády a postavit se spolu s nimi generálu Smrtihlavovi.

Takový poutavý příběh dokáže konkurovat těm největším scénáristům akčních stříleček. Slabší povahy nejspíš uroní i slzu.

Parádní zábava

Při putování tímto příběhem se snažíte skolit co nejvíce nepřátel, abyste se dostali dále. Jak si pro sebe cestu vykosíte je pouze na Vás. Hra nabízí totiž krom klasického wolfensteinovského masakru také stealth akci. Hráč tak má na výběr, kterou cestu zvolí.

Každé odvětví má své výhody i nevýhody. Navíc je plněním achievementů hráč za konkrétní herní styl odměňován. Přibývají vrhací nože, rychlejší nabíjení, apod. Hra obsahuje dost skrytých místností, ve kterých na hráče čeká spousta vylepšení. Zkoumání každého koutu se zde vyplácí.

Po vyčištění oblastí následuje krátký oddech, v jehož režii se rozvíjí příběh. Pak znovu do akce. Nějaký ten boss–fight. Občas si vyzkoušíte mohutný robotický mechanismus a ve finále máte chuť pokračovat dále. Až mi bylo líto, že už hra končí.

Rozmanitý terén

Prostředí hladce kopíruje příběh a vytváří tak v člověku myšlenku: „Co kdyby to nacisté tenkrát opravdu vyhráli?“ Bojiště je různorodé, bohaté. Jednou bojujete v komplexní budově, po druhé pak v přírodě, pod zemí nebo i ve vesmíru.

K dispozici je hráči velká škála použitelného materiálu k zabíjení. Jsou rozmístěny všude po mapě. A nezapomeňte se též koukat do dřevěných krabic.

Po úvodních pár misích je pak hráči k dispozici „základna“, odkud se pouští na další mise. Ta je zde doplněna o nepovinnou část vedlejších úkolů jako například najít postiženému kamarádovi jeho hračky. Za úkoly je hráč samozřejmě odměňován, ale v důsledku nejde o žádné velké přídavky.

Ach, ta inteligence

Doposud bylo vše super, ale nyní se dostáváme to takového nedostatečně zpracovaného bodu. Je jím umělá inteligence. Zvlášť pokud hráč upřednostňuje tichý postup. Občas je až směšné, jak blízko nepřítel potřebuje k tomu, aby si Vás všiml. Jindy stačí drobná neopatrnost a máte za zády celou armádu. Koneckonců je tento styl pro vývojáře relativně nový, a tak se není moc čemu divit.

Co se týká tvrdých soubojů, tak zde jsou protivníci celkem schopní. Plní svoji úlohu, schovávají se za zdmi, a pokud mají brokovnici, nekrčí se v zákoutí a jdou přímo proti Vám. Horší jsou na tom větší nepřátelé. Ty v okamžiku spatření jdou kupředu a v místnostech, kde se nevejdou, tak se zaseknou a stále čekají než se jim ukážete. Zde bych upřednostňoval způsob, kdy by si mohli například kleknout a prolézt. Na druhou stranu má hráč v těchto chvílích čas na pokosení menších hrozeb, na oddych a na promyšlení následujícího postupu.

Za co sklízí Wolfenstein pochvalu je zejména rozmanitost nepřátel. Snad ani na okamžik jsme neměli pocit, že se nepřátelé opakují. Jednou na Vás zaútočí robo-pes, poté obrovský robot, pak zmutovaný voják, a jiní. Dalším plusem je i nepřátelský arzenál. Ne vždy má voják jen jeden typ zbraně. Někteří jdou s brokovnicí a jiní s rotačákem.

Závěr

V celkovém měřítku je Wolfenstein:The New Order dost povedenou akční střílečkou pro jednoho hráče. Nejde zde o žádnou team-play. Dokonce hra nemá ani multiplayer. Zde jedeme pouze na své triko a čas od času musíme vyřešit nějaký ten hlavolam. To vše protkané vynikajícím příběhem a rozmanitým prostředím.

Nepříjemným zážitkem je zde neustálé klikání klávesy E pro sebrání munice nebo lékárničky. Pokud chcete sebrat lékárničku, která Vám navýší život jenom dočasně, tak je to pochopitelné, ale pokud se dostanete do situace, kde v jedné místnosti pokosíte dvacet nepřátel, tak je sbírání munice neustálým mačkáním opravdu otravné.

Délka hraní přijde dosti malá, ačkoliv záleží na obtížnosti a důslednosti. Průměrná hrací doba vyjde na něco okolo 10 hodin, což je na celkovou velikost hry (okolo 40 GB) při nejmenším zajímavé. To však nic nemění na tom, jaká to byla velká zábava.

Moje hodnocení:  85 %

Koupit Wolfenstein: The New Order