Bioshock: Infinte - herní nebe na dosah

Bioshock:Infinite je jednou z těch her, jejichž vývoj zabral mnoho let, avšak očekávání za celou tu dobu ne a ne polevit. Nyní je výsledný produkt konečně tu a my si můžeme říci, zda to dlouhé čekání stálo za to. Řeknu hned z kraje, že ačkoliv jsem pokládal Bioshock 1 a 2 za hry s nádherným art designem a řadou zajímavých nápadů, ve výsledku mě spíše zklamaly. Na vině byl především fakt, že samotné přestřelky byly kvůli nemastným, neslaným zbraním celkem nuda a hře chyběl poněkud rozlehlejší prostor, který by mi dovolil si se speciálními schopnostmi mojí postavy vyhrát. A vzhledm k tomu, že jednička postrádala možnost lépe zacílit na protivníka a museli jste přepínat mezi plasmidy a regulérními zbraněmi, užil jsem si druhý díl na rozdíl od většiny kritiků přece jen víc. K novému Bioshocku jsem tedy přistupoval s jistou zdrženlivostí. A byl – mírně řečeno – příjemně překvapen.

Vítejte v Columbii!

Columbia – město snů?

„Přiveď nám tu holku a splať svůj dluh!“ je ústřední fráze příběhu Bioshock: Infinite, který vás staví do role Bookera De Witta, jenž je nespecifikovanou osobou vyslán, aby z oblačného města Columbia přivedl dívku jménem Elizabeth. Jakmile do Columbie vkročíte, okamžitě vás udeří do očí naprosto fantastický art design a nepopsatelná atmosféra hry. Columbia je komunitou hluboce věřících sektářů uznávajících svého proroka Comstocka a americké otce zakladatele, která má nápadně silnou averzi k „ďábelskému“ Abrahamu Lincolnovi a etnickým i národnostním menšinám. Atmosféra, prostředí, dialogy, grafika a hudba – to vše jde v Bioshock: Infinite přitom ruku v ruce a vytváří naprosto fascinující kontrasty naoko spokojené, dokonalé komunity s fašistickými předsudky.

Songbird je ochráncem Elizabeth a nemá vás v lásce.

Art design vyrážející dech

Grafika a technické zpracování vůbec je přitom v Bioshocku skutečně těžko zhodnotitelným prvkem. Na jednu stranu mám chuť vyhlásit hru za tu nejkrásnější, s jakou jsem se za svojí dlouhou hráčskou zkušenost, setkal. Způsob jakým Bioshock pracuje se světlem, zajímavé modely postav, barvy a řada detailů – to vše je opravdu naprosto ohromující. Na druhou stranu hra běží na Unreal 3 Enginu – tzn. zapomeňte takřka na jakoukoliv destrukci prostředí či výraznou interaktivitu, detailní textury nebo hru stínů. Tohle není Frostbite 2–3 nebo CryEngine 3. Na konzolích navíc sem tam trpí framerate a textury jsou poněkud vybledlejší a rozmáznuté podobně jako v případě Dishonored. Na druhou stranu to také znamená, že HW nároky na PC nejsou nějak krvavé a hra je dobře optimalizovaná. A ta hudba!

Modely postav jako nikde jinde.

Skvělá střílečka!

Neztrácejme ale čas. Jak jsem psal výše – hlavní problém předchozích her jsem viděl v tom, že přes jejich nesporné kvality, Bioshock vždy poněkud selhával, když přišlo na přestřelky. To už neplatí. Umělá inteligence je podařená, zbraně mají ten správný kopanec a zvuk, útoky na blízko krvavé a plasmidy (zde pojmenované jako vigors) jsou výtečné a především rozmanité.Nebudete vědět co používat dřív. Když totiž dojde na samotnou akci, máte na výběr zpravidla hned několik možností – budete si držet nepřátele od těla a použijete svojí sniperku v kombinaci s ohnivými či větrnými pastmi? Nebo naskočíte na dráhu nad hlavy nepřátel a budete je likvidovat stylem „hit&run“, jen abyste je poté dorazili vaším prudkým dopadem do jejich středu? Nebo budete jako já, který si s mírně sadistickým potěšením přivolával na pomoc hejno na lidské maso nadržených vran, za které by se nemusel stydět ani Hitchcock? Jak zbraně, tak speciální schopnosti lze přitom upgradovat za peníze, které nacházíte cestou, stejně tak jako si můžete vybrat, co na sebe Booker oblékne a jaké bonusy mu to přinese. Přesto mi ve hře u zbraní chyběl viditelný upgrade, jako tomu bylo u Bioshocku 2 a především – proč musí Booker nést pouze dvě zbraně najednou jako skoro v každé současné střílečce? Ať žije Resistance 3!

Nezklam nás!

Příběh, který vám nedá spát

O příběhu se zde příliš rozepisovat nechci, neboť Infinite se pyšní jedním z nejlépe a nejchytřeji napsaných scénářů, co pamatuji. Pokud jej na samém konci nepoberete, vřele doporučuji začít hrát Bioshock znovu (nabízí řadu obtížností) nebo si projít pro vysvětlení internet – vše do sebe krásně zapadá, a i když jsem hlavní zvrat tušil prakticky od samého začátku, má to spíše co dělat s mojí mírnou paranoiou a šťastným odhadem než jeho očividností. K vynikajícímu příběhu patří i skvělé postavy a ani tady Bioshock:Infinite nezklame – Booker De Witt je skvěle nadabovaný a nejedná se přitom o klasického kladného hrdinu, jakého byste snad čekali. Jde mu hlavně o to splatit svůj dluh a evidentně toho za život udělal mnoho, na co není hrdý.

Povedená dvojka

Většinu času vás bude provázet i Elizabeth, kterou bych opět bez váhání (už to začíná být trošku trapné) vyhlásil za jednu z nejlépe vytvořených NPC postav vůbec. Nejen, že se jedná o zajímavou, výborně nadabovanou postavu, kolem které se příběh točí. Elizabeth vám aktivně pomáhá během přestřelek – hází vám lékárničky, náboje, boosty pro speciální schopnosti či otevírá jakási okna do paralelních realit, z nichž můžete využít například stacionární kulomet, úkryt před palbou protivníků apod. I to pomáhá k rozmanitějším přestřelkám, kde hraje velkou roli volba. Pokud na vás zrovna nikdo nestřílí, může vám Elizabeth pomoci nalezením peněz a dialogy s ní během hry pomáhají rozvíjení příběhu. Za celou dobu hraní jsem se mimochodem ani jednou nesetkal s jakýmkoliv bugem, co se Elizabeth týče, a pouze jednou jsem musel restartovat checkpoint, neboť se nespustila jistá sekvence. I to patří k starému dobrému Unreal 3 Enginu.

Elizabeth a prorok Comstock

Trocha kritiky na závěr

Kromě pár výtek, které jsem naznačil již výše, si musím postěžovat výrazněji pouze na jeden aspekt. Jak jsem již psal v recenzi na Dishonored – AAA hra by měla v dnešní době nabídnout víc, než jen příběhovou kampaň. Ano, jsou zde různé obtížnosti a ve hře se nacházejí sběratelské předměty. Neprotestoval bych ani proti tomu, že tvůrci do hry nezahrnuli multiplayer. Absence jakýchkoliv challengí se odpouští už hůře, ale především chybějící Game Plus mód mě hodně mrzí. Poté, co jsem Infinite dohrál, mě prostě myšlenka, že začnu znova s postavou bez upgradovaných zbraní, schopností a vybavení, dost zamrzela. Jinak je však Bioshock: Infinite bez debat jednou z nejlepších her této generace a umělecké dílo, které si prostě musíte zahrát, pokud tedy nehrajete hry kvůli multiplayeru. Proto neváhejte, takový majstrštyk se opravdu jen tak nevidí.

Hodnocení HerniMag.cz:  95 %

Koupit PC hru Bioshock: Infinite na xzone.cz
Koupit X360 hru Bioshock: Infinite na xzone.cz
Koupit PS3 hru Bioshock: Infinte na xzone.cz