Tomb Raider - Lara je zpět ve velkém stylu

Tomb Raider je jedním z nejočekávanější titulů letošního roku, který již od svého prvního předvedení vzbudil obrovský zájem nejen ze strany fanoušků značky. Pozornost upoutalo především spojení mnohem křehčí ikonické hrdinky s dospělejším příběhem, nádhernou grafikou a herními mechanismy, jež připomnínají současnou PS3 pecku Uncharted (která se zase inspirovala u původního Tomb Raideru). Jak to tedy celé dopadlo?

Lara něco objevila.

Ztroskotání na pustém ostrově

Příběh vypráví o Laře, jež se společně s partou přátel/dobrodruhů a námořníků vydá na lodi do oblasti dračího trojúhelníku hledat ztracené království Yamatai, jemuž vládla královna mající moc nad samotným počasím. Hra samotná začíná ztroskotáním a Lařiným zajetím záhadnými kultisty se značným smyslem pro teatrálnost a lidské oběti. Lara tedy musí osvobodit sebe i své přátele a přitom zjistit, co se na prokletém ostrově vlastně děje. Hra se přitom snaží naši hrdinku zachytit jako nezkušenou vyděšenou slečnu, která se postupně stává „tou“ dobrodružkou, kterou všichni známe. Příběh jako takový je klasické dobrodružné béčko, avšak autorům se podařilo napasovat do hry dostatek filmečků, rozhovorů (dabing se povedl, především u Lary) a sběratelských předmětů, které vás donutí zapamatovat si ostatní trosečníky a jejich charaktery. Lařin vývoj možná není zcela plynulý a brzo poté, co zastřelí prvního protivníka, jich kosí tucty elegantními headshoty (když ji řídí zkušenější hráč), avšak to hře na zábavnosti rozhodně neubírá. Spíše zamrzí opravdu maximálně generičtí protivníci – opravdu musí být i na pustém ostrově tolik zlých Rusů?

Nový TR vypadá skvěle!

Laře to sluší

Co vás brzo praští do očí, je opravdu nádherná grafika, která je navíc po aplikaci prvních patchů na PC velmi dobře optimalizovaná. Zaujmou především efekty deště a větru, hrátky slunečního světla, detailní modely postav a opravdu široká škála Lařiných animací. Maximálně efektní jsou i příležitostné akční sekvence, kdy se kolem vás hroutí jeskyně či staré budovy a kamera vás přitom bezchybně směruje, kam máte prchat. Občas však tyto sekvence trpí příliš komplikovanými a nečekanými quick time eventy, které jsou na PC obzvlášť otravné, neboť může chvíli trvat, než hráč pochopí, jak vlastně fungují a co má zmáčknout (nevěřil bych, že je u QTE tohle možné). Hra má však díky akci opravdu spád a je proklatě návyková – stále čekáte, s čím autoři vyrukují dál a co je za dalším rohem, ať je to další akční sekvence či pohyb ve výškách, kdy se až tají dech. Na druhou zklame soundtrack, který téměř nepostřehnete. U dobrodružné hry tohle zamrzí.

V Tomb Raideru je den i noc a počasí většinou pod psa.

Otevřený svět? Trochu…

Je přitom poměrně překvapivé, že TR je zajímavou kombinací otevřeného herního světa a koridorové akce. Ostrov je rozdělen na jednotlivé oblasti, mezi kterými můžete cestovat a vrátit se, pokud máte chuť prohledat okolí a nalézt všechny sběratelské předměty. Toto cestování však není kupodivu možné z jakéhokoliv místa s táborovým ohněm (představují obdobu „základen“ ve hře). U všech ohňů nicméně lze vkládat zkušenostní body získané za postup hrou, sbíráním předmětů a zabití protivníků do nových schopností. Ty jsou však poměrně nezáživné a stereotypní a daleko zajímavější je upgradování zbraní, což děláte pomocí sesbíraného materiálu, na nějž narážíte během postupu hrou. Zde musím ještě jednou ocenit opravdu povedený art design TR, neboť řada improvizovaně sestrojených věcí ve hře působí skutečně věrohodně – od zbraní a architektonických prostor po všemožné oděvy a doplňky, co nosí kultisté. Jejich šéf tak například disponuje holí s přidělaným kotoučem od cirkulárky, který má symbolizovat slunce. Milé.

Lara používá velmi ráda luk.

Chyť je všechny!

Co je ve hře rovněž povedené, jsou již dříve naznačené sběratelské předměty. Může se jednat o namluvené deníky postav, jindy Lara narazí na artefakt, který je třeba někdy ještě v inventáři nějak natočit, abyste z něj zjistili všechny možní informace – a i to Lara komentuje a poskytne vám tak několik zajímavých informací. Předmětů je opravdu mnoho a jejich hledání je skvělým způsobem, jak prodloužit životnost hry. Mírným zklamáním jsou pak poschovávané hrobky, které představují klasickou TR hratelnost – Lara musí vyřešit puzzle, aby se dostala k pokladu (a zkušenostem), avšak tyto hrobky jsou proklatě malé a jednoduché. Čekal bych něco vizuálně a designově velkolepějšího a přitom promyšlenějšího – takovou kombinaci chytrosti Arkham City a designu nepovinných úrovní v Assasins Creed. Škoda, snad příště. Alespoň jsou puzzly občas založené na použití větru a ohně, což se nevidí v každé hře.

Cover-systém je v TR automatický, dojde i na stealth.

Akce!

Jinak je poslední Tomb Raider především akční záležitostí ve stylu zmíněného Uncharted. Bohužel, Lara není Nathan a tak mi ve hře při přestřelkách chybělo pár věcí. Především je tu automatický cover-systém. Skvělé, řeknete si. Avšak díky tomu nejste schopni střílet z něj naslepo (nejde to ani při klasickém pohybu) a nelze ani z jednoho úkrytu rychle a přesně skočit do úkrytu druhého. Lara také neumí ze zavěšení chytit protivníka nad ní a shodit ho dolů. Jedná se přitom o pohyby, které mohly být zapracovány do hry prostřednictvím zmíněného RPG systému, který vám místo toho poskytuje „schopnosti“ jako větší množství nalezených šípů a stavebního materiálu pro zbraně z mrtvého těla apod. Co občas také bije do očí, je fakt, že ačkoliv se TR bere poměrně vážně, křehká Lara dostává tak do těla, že obyčejný člověk by měl zlámané všechny kosti v těle. Ale kdepak naše holka šikovná, ta se jenom otřepe a peláší dál. Občas to tvůrci s tou snahou o vážnější vyznění trochu přehnali a Lara se tak v jedné scéně brodí řekou krve, jindy si vyslouží oči v sloup „dojemné“ momenty, které působí až příliš strojeně apod. V krátkosti – temnější, násilnější a dospělejší stránka hry je prostě občas v rozporu s popcornovějším vyzněním klasického akčního béčka.

MP stojí za houby, zvlášť pokud jste hráli konkurenci.

TR má i multiplayer, ovšem není moc o co stát. Jednak je k dispozici pouze pět map a 3 módy. K tomu všemu je MP opravdu značně nevybalancovaný zásluhou několika příliš silných perků a hloupých schopností (po zabití vybuchnete a sejmete tak toho, kdo je ve vaší blízkosti). Zde ji nechává konkurenční Uncharted opravdu daleko za sebou.

Oheň hraje v Tomb Raideru důležitou roli.

Slibná budoucnost

Přesto celkem vzato je Tomb Raider zatím jednou z nejlepších her tohoto roku a kdo neměl čest s dobrodružstvím pana Drakea na PS3, klidně si k hodnocení může ještě nějakých pár bodů připočítat. Budoucnost značky je nyní opravdu velmi slibná a věřím, že i MP se v sequelu vrátí a tvůrci jej vylepší tak, že bude moci soupeřit s konkurencí. Někde se začít prostě musí. Zbytek hry toho má k vylepšování podstatně méně, přesto si dovolím předpovědět, že pokud Crystal Dynamics přijde s lepším RPG systémem, povedenějšími hrobkami a puzzly a pár vylepšeními v oblasti akce samotné, čeká nás další bomba.

Hodnocení HerniMag.cz:  91 %

Koupit PC hru Tomb Raider na xzone.cz
Koupit PS3 hru Tomb Raider na xzone.cz
Koupit PS3 hru Tomb Raider na xzone.cz