Dishonored – milovníci Thiefa, radujte se!

Na Dishonored se nečekalo nějak zvlášť dlouho, přesto na sebe hra po svém oznámení v červenci 2011 strhla poměrně velkou pozornost. Vývojářské studio Arkane Studios, jež stálo za zajímavým Dark Messiah of Might & Magic, se rozhodlo vydat svou hru o zabijákově cestě za pomstou pod hlavičkou Bethesdy proslavené především hrami s otevřeným světem. Již na první pohled bylo zřejmé, že tohle nebude úplně typická assasínovská hra a čím víc toho bylo o hře známo, tím víc rostla otázka, zda se tenhle odvážný projekt povede. Takže?

Samuel je ve hře vaším převozníkem

Pomsta řeší vše

Příběh Dishonored je poměrně jednoduchý. Hrajete coby Corvo Attano, bodyguard imperátorky a ochránce její dcerky a dědičky. Na vládkyni je spáchán atentát, dceruška je unesena a vy jste z toho všeho obviněn. Verdikt? Smrt zrádci! Nezbývá vám tedy holt nic jiného, než svým věznitelům pláchnout a přidat se k rebelům, kteří tuší, že pohádka o zlém bodyguardovi vraždícím svou chlebodárkyni a unášející její potomstvo, není tak úplně pravdivá. Hned ze začátku hry jste přitom navštíveni Cizincem – mytologickou bytostí, jež vám daruje speciální schopnosti, které budete na své cestě používat, a poté již hurá za pomstou a záchranou budoucí císařovny. Jak to celé komentuje Corvo? Nějak. Bohužel, Dishonored je jednou z těch her, kde hlavní postava ani necekne a za všech okolností zarytě mlčí. Příběhu to v tomto případě přitom velmi ubližuje – vždyť kdo by neprotestoval při neoprávněném obvinění? Jak skvěle by zněly Corvovy hlášky před vykonáním „spravedlnosti“? Místo toho váš svěřenec tupě poslouchá rozkazy, přičemž občas je mu dovoleno vybrat z dialogového okna možnou odpověď, kterou ovšem nikdy neuslyšíte. Je zvláštní, že v Dark Messiahovi vaše postava svůj hlas přitom měla a jak to pěkně napomohlo atmosféře a příběhu. Škoda, škoda.

Nepřátele lze vidět i skrze zeď, máte-li potřebnou schopnost.

Urob si sám

Co je ovšem na Dishonored naprosto famózní je hratelnost a škála možností, jež vám hra poskytuje k experimentování. Cílem je dostat se z bodu A do bodu B, ovšem jak se tam dostanete, to je zcela na vás. Pro infiltraci se můžete převtělit do zvířete či člověka, použít své teleportační schopnosti (s omezeným dosahem), pokusit se odlákat pozornost nepřátel, nebo je prostě odstranit z cesty pomocí výbušnin, kuše, pistole, či svojí šavle. Další schopnosti jako odvrhnutí nepřátel ve stylu Hvězdných válek či zpomalování nebo dokonce zastavování času se rovněž hodí. Nutno také podotknout, že souboj za pomoci vaší čepele je v Dishonored konečně provedený s dostatečnou péčí. Kdepak, kam se hrabe Skyrim. Snažíte se včas vykrývat, abyste vyvedli protivníka z rovnováhy, občas musíte rychle mačkat tlačítko myši, do toho uskakujete a přitom nepřestáváte být co nejvíce mobilní, neboť pokud se na vás vrhne nepřátel několik, buďte si jisti, že někdo z těch darebů vytáhne odněkud granát či pistoli. A zásah takovou věcí v Dishonored opravdu bolí. Do toho se hra v žádném případě nebojí brutality a vy se tak můžete kochat ohromným množství všemožných animací, při nichž protivníkovi usekáváte hlavu či končetiny, probodáváte různé části těla a tak dále. Až se člověku chce plakat radostí.

Zásah pistolí made by Corvo Attano

Oscar za level design

Hra vás přitom ve vašem počínání sleduje, a pokud za sebou necháváte kupu mrtvých těl, čeká vás odlišný závěr, než pokud protivníky omračujete či se jim vyhýbáte. Tvůrci šli dokonce tak daleko, že hru lze dokončit, aniž byste zabili jedinou osobu! I vaše úhlavní nepřátele můžete zdiskreditovat či nějakým způsobem prostě odklidit. Navigace prostředím mě přitom v Dishonored příjemně překvapila. Nejen, že budovy, v nichž se nachází vaše cíle, jsou doslova prošpikovány možnými cestami jak se k vašim obětem dostat. To samé lze říci i o dalších mapách. Nejedná s prostě o ulice obklopené obyčejnými bloky s texturami oken, co mají za úkol plnit roli budov. Dishonored vás přitom vybízí k jejich průzkumu, neboť po budovách, místnostech a střechách jsou poschovávány runy a kostěné talismany, jimiž lze vylepšovat vaši postavu (o dalších předmětech, jež lze sbírat nemluvě). Corvo se přitom po zmíněném prostředí pohybuje opravdu pěkně a při hraní nemáte onen pocit „kamery na kolečkách“. Povedené je především lezení či seskoky, ale i běh. Snad jen některá interakce s předměty mohla být zpracována lépe – při šplhání po řetězu nevidíte Corvovy ruce či ventily a podobné předměty se točí samy od sebe.

Těmhle je lepší se na svých cestách vyhýbat.

Dunwall – město zoufalství

Vedle „řemeslné“ roviny v designu úrovní, jež se povedla na jedničku s hvězdičkou, musím pochválit i vizuální styl hry. Město Dunwall skutečně působí jako místo trpící pod vládou tyrana, jež rozežírá zevnitř kromě všudypřítomného zoufalství i smrtonosná nákaza, jež šíří hejna krys. Hromady těl zabalených v pytlích oblétávají mouchy, rozbořené zdi domů popsány zoufalými vzkazy a prosbami, život v kanálech, šílenství a zločin…naproti tomu maškarní večírky zbohatlíků, drahé nevěstince s pompézními sochami v halách…a to vše ovlivněno steampunkovým výtvarným stylem. Občas sice zamrzí nedetailní textury především u zdí a podlah, neboť hra využívá dnes již poměrně zastaralý Unreal engine, ovšem alespoň si jí na PC vychutná širší škála hráčů.

Krysy…

Skromný obsah

Závěrem mi nezbývá než si postesknout nad tím, že Dishonored kromě příběhové kampaně nenabízí zhola nic. Tvůrci argumentovali, že se soustředili na znovuhratelnost misí, avšak přesto si myslím, že AAA titul by v dnešní době měl mít ještě něco víc. Když ne multiplayer (coop by byl jistě zajímavý), tak alespoň Game Plus mód, v němž byste po dohrání mohli hrou projít znova s již odemčenými dovednostmi. I jednotlivé mise jste nuceni hrát při opětovném, selektivním hraní s dovednostmi a předměty, jež jste měli odemčené, když jste mise dosáhli během svého prvního hraní. Proč do hry nepřidat challenge mise či arény s tabulkami nejlepších výsledků? Odpovědí na tuto otázku je fakt, že na prosinec již bylo oznámeno DLC (asi za 100 Kč), jehož součástí budou právě posledně zmíněné tabulky a challenge. Nemělo být něco podobného již v původní hře? Jelikož další dvě DLC by měla vyjít příští rok a budou již příběhová, možná by stálo za to trpělivějším hráčům hodlajícím si hru koupit, aby s koupí počkali na GoTY verzi s veškerým obsahem, pokud ovšem nějaká bude. Ani toto postesknutí si však nic nemění na tom, že Dishonored je radost hrát a všem těm, kteří si rádi užívají singleplayer, jej nelze, než vřele doporučit.

Hodnocení HerniMag.cz:  85 %

Koupit hru Dishonored na PC na xzone.cz
Koupit hru Dishonored na PS3 na xzone.cz
Koupit hru Dishonored na X360 na xzone.cz