Call of Duty - Antologie

Když nám minulý rok finální trailer oznamoval příchod nového Call of Duty, nešetřil přitom silnými výrazy. Sebevědomý termín „nejočekávanější hra všech dob“ byl poněkud nadnesený (vzpomeňme na Diablo 3 a dá-li pánbů i třetí Half-Life), avšak výraz „celosvětový fenomén“ rozhodně nebyl výstřelem do prázdna. Od dva a půl roku starého Modern Warfare 2 tato série pravidelně boří prodejní rekordy a šéf Activisonu Bobby Kotick se dokonce nedávno nechal slyšet, že značka Call of Duty už vydělala více než proslulé Star Wars. V současnosti hraje hry z této série neuvěřitelných 40 miliónů hráčů za měsíc a její službu Elite využívá 10 miliónů fanoušků, z toho 2 milióny si jí platí coby vlastníci premium účtu. Společně s World of Warcraft se přitom dnes jedná asi o nejčastěji zmiňovanou hru i v neherním prostředí, jak dokazují četné narážky v různých seriálech či vystoupeních komiků. Podívejme se nyní, jak se série Call of Duty vyvíjela a čím si za ta léta prošla. Předem je nutné upozornit, že v následujícím výčtu budou zmíněny pouze hry patřící do „hlavní“ vývojové linie řady série (Big Red One a další spin-offy zde tedy nehledejte).

Call of Duty (2003)

Původní Call of Duty od studia Infinity Ward vzniklo jako jasná reakce na tehdy oslavovanou sérii Medal of Honour. Její tehdy aktuální díl Allied Assault (na němž se mnozí z vývojářů IW podíleli) vzbudil ohromnou pozornost především svým zpracováním vylodění v Normandii – misí, která byla očividně silně inspirována slavnou scénou ze Spielbergova „Zachraňte vojína Ryana.“ Tolik vojáků najednou ještě nikdo ve válečné střílečce z pohledu vlastní osoby neviděl, za to bylo hned jasné, jak davové scény tento druh her postrádá. Call of Duty, které se posledním MoH evidentně silně inspirovalo, tedy založilo své pojetí války na heslu „Ve válce nikdo nebojuje sám.“ Navíc jsme se mohli účastnit bojů nejen na západní, ale i na východní frontě. Odpovědí na „spielbergovské“ vylodění v Normandii pak byl boj o Stalingrad s úvodním levelem naopak jasně inspirovaným filmem „Nepřítel před branami.“ Atmosféra válečných filmů dosažená vysokým počtem postav na obrazovce, naskriptovanými „epickými“ scénami a podbarvující povedenou hudbou se stala neodmyslitelnou součástí série. Snad i pro tuto filmovost hra po prvním dílu opustila tehdy standardní systém lékárniček. Stejně ojedinělý byl v historii Call of Duty i podařený datadisk United Offensive. Šlo o jasnou reakci na ohromný úspěch jak v prodejích, tak u recenzentů. Hráči si přitom pochvalovali nejen singleplayer, ale i hru pro více hráčů, která se brzy stala oblíbenou položkou v „playlistech“ pořádaných LAN party.

Call of Duty 2 (2005)

Druhé CoD bylo již spojené s ohromným očekáváním ze strany velmi početného tábora příznivců tehdy nové herní značky. Nakonec dodalo vylepšenou grafiku, multiplayer, vyměnilo systém lékárniček za automatickou regeneraci a vůbec poprvé přidalo do hry dnes již povinný indikátor blízko se nacházejícího granátu. Je přitom zajímavé, že ačkoliv druhé CoD nesklidilo takový úžas u recenzentů jako díl první (především kvůli postrádané invenci), jedná se o dodnes oblíbenou hru, především díky kampani, plynulému stylu hry a intenzivní, filmové akci. V té jsme se postavili do role Britů především v Africe, Rusů u již vyzkoušeného Stalingradu a Američanů zatlačující Němce přes Francii až za Rýn. Tam hra končila, neboť tvůrci z Infinity Ward pravděpodobně usoudili, že jedna mise z Berlína (obsažená v prvním CoD) hráčům stačila. Ta, jak ještě uvidíme, přesto nebyla v sérii poslední.

Call of Duty 3 (2006)

Asi nejméně známé CoD byl premiérou pro studio Treyarch, které se tehdy muselo potýkat se značným časovým presem. Vznikla tak hra, která byla vydána pouze na konzole, což vzbudilo u fanoušků značky vlastnící pouze PC oprávněné rozhořčení. Vývojáři z Treyarchu se od počátku nebáli experimentů. Hru postavili na novém enginu a jako bojiště celé hry určili Francii. Tentokrát jste bojovali jako Američané, Kanaďané, Britové a Poláci a tvůrci do hry zapracovali i cut-scény, v nichž se nám snažili alespoň trochu představit charaktery postav. Konečně jste také mohli vracet zpět hozené granáty (tehdy jste však k něčemu tak banálnímu byli nuceni využít dvě tlačítka), přidány byly i souboje na blízko, které se staly předobrazem slavných „quck time events,“ při nichž bušíte do tlačítek, které se vám objevují na obrazovce a celé to vypadá tak nějak více filmově a cool. Hra však excelovala na tehdejší dobu i velice povedeným zvukem a v sérii CoD snad nejvíce „kopajícími“ zbraněmi, což hře dodávalo na intenzitě, atmosféře i realističnosti. Zajímavá byla i možnost zvolit si v některých misích odlišnou cestu postupu. Jakoby si od počátku Treyarch pohrával s nelinearitou. Ze všech zde zmíněných her má však třetí CoD největší problémy s plynulým snímkováním (pro sérii je typických 60 snímků za vteřinu, což hrám dodává na plynulosti a ovládání na přesnosti). Nový engine se tedy příliš neosvědčil. Zato velký úspěch sklidil multiplayer, který do hry přidal vozidla (přítomné dřív jen v datadisku k prvnímu CoD), zvýšil počet hráčů a přidal další novinky. Revoluce přišla však až s dalším dílem.

Call of Duty 4: Modern Warfare (2007)

Modern Warfare od Infinity Ward můžeme považovat za jednu z vůbec nejzásadnějších her historie počítačových her. Předně přesunula válečné střílečky do moderní doby a udělala to způsobem, který jasně ukázal, že dělat stále válečné hry pouze z druhé světové války je zbytečné. Moderní konflikt poněkud nasmrádlý tehdejší americkou politikou (Arabové si zabili prezidenta, tak jim tam naběhneme, a když už jsme u toho, vyrazíme si i do Ruska), byl i přes svou podivnou logiku zajímavým, neokoukaným zážitkem. Moderní technologie a způsoby válčení navíc skýtaly aplikaci mnohem rozmanitějších herních mechanismů a kultovní se stala i ona pověstná „stealth mise“ v Pripjati u Černobylu. Konečně přibyl také sprint, který se dosud objevil jen v datadisku k původnímu CoD. Co však MW totálně proslavilo, byl její multiplayer se systémem stojícím na vytvoření si vlastního vojáka s výzbrojí, jakou kdo preferuje. Do toho se poprvé objevily perky (výhody, kterými při hraní disponujete, jako např. delší doba sprintování), challenge (milníky, za jejichž splnění získáte zkušenostní body) a killstreaky (systém odměn za zabití několika nepřátel bez toho, že by někdo odkrouhl vás). Hráč si prostě stále něco odemykal a zpřístupňoval, map bylo taky plno, a když se konečně dobral 50. levelu, klidně to vše zahodil, vstoupil do prestige módu a začal od píky. MW je hrána dodnes.

Call of Duty: World at War (2008)

První CoD bez oficiální číslovky v názvu představuje jisté popření toho, co bylo uvedeno u MW. Treyarch se s tímto dílem naposledy vrátil do prostředí 2. světové války a to na enginu čtvrtého dílu. Ke cti tvůrcům slouží, že se opravdu snažili. Představili nám poměrně málo okoukané boje s Japonci (i když i toto téma konkurenční Medal of Honour již vyzkoušel) a do toho nás opět zavedli do prostředí východní fronty, aby hru zakončili jak jinak než…v Berlíně. Zajímavý byl i soundtrack, který se nesl především ve znamení elektrických kytar. Celkově byl veliký důraz položen na brutalitu války s odstřelenými končetinami, děsivými efekty plamenometu a popravami. I zde si přitom Treyarch pohrával v některých momentech s nelinearitou. Největším problémem hry byla kromě zpackané umělé inteligence ona rámcová dobová přesnost, s jakou se konflikt snažili popsat – téměř všechny zbraně a úkoly již hráč znal z jiných her a máloco ho tak překvapilo. To se promítlo i na multiplayeru, který byl prakticky stejný jako u MW, i když u některých map si Treyarch dovolil poskytnout hráčům možnost vlézt do tanků. Možnost byla i projít si téměř celou hrou v režimu kooperace a premiéru si odvedl i šílený (a vtipný) mód Nazi Zombies – jakýsi horde mód, kdy čelíte sami či s až třemi ostatními hráči nekonečným zástupům zombíků. Ano, Treyarch opravdu zkoušel, co se dalo.

Call of Duty: Modern Warfare 2 (2009)

Pokračování MW, jak již bylo zmíněno výše, zaznamenalo fenomenální úspěch. Kampaň byla sice krátká, ale doslova narvaná nezapomenutelnými momenty, grafika na tehdejší dobu patřila k naprosté špičce, soundtrack obstaral sám velký Hans Zimmer a multiplayer se dočkal mnoha zásadních vylepšení. Killstreaků bylo mnohem víc a mohli jste si je předem navolit, přivolané helikoptéry a další létající objekty se dali sestřelit, přibyly upgradované verze perků a zásadně se rozrostl i arzenál (s přehnaně silnými výbušninami). Novinkou byl i režim speciálních misí pro dva hráče – Spec Ops, jehož obrovskou chybou však byl chybějící matchmaking – jinými slovy, jinak než s kamarádem či sami jste si nezahráli. Velké pozornosti se hře dostalo i zásluhou kontroverzní mise No Russian, kde jste se aktivně zúčastnili masakru civilistů s hlavním záporákem Makarovem. Stačila přitom jediná střela do zad a masakr by se nejen nekonal, ale zabránilo by se i nadcházející 3. světové válce, která v tomto díle začala na půdě USA přímo ve Washingtonu. Taková už je potíž s nastrčenými agenty. Příběh byl celkově dost nelogický a jeho vyprávění poměrně zmatené, ale jak již bylo zmíněno – vše bylo až proklatě efektivní.

Call of Duty: Black Ops (2010)

První díl studia Treyarch, který se neodehrával za 2. světové války (i když i tam jste v jednom flashbacku zavítali) se orientoval na válku studenou. Několik misí se odehrávalo ve Vietnamu, podívali jste se i do Kazachstánu, na Kubu anebo třeba do ruského pracovního tábora. Důraz byl kladen tentokrát především na příběh a hře to ohromně prospělo. S tím souvisí i fantasticky nadabované postavy známými herci jako Ed Harris, Sam Worthington, nebo Gary Oldman, který se objevil již ve World at War, coby Viktor Reznov. Pro Treyarch byl tím, čím kapitán Price pro Infinity Ward (který se v jejich hrách objevuje již od prvního CoD). Hra byla nicméně chvílemi tak akční, až to působilo přehnaně a naskriptované scény, které jsou pro CoD příznačné od prvního dílu, zde byly až příliš okatě spouštěné po překročení určitého místa. Hra byla též zabugovaná víc než ostatní díly v sérii a podobně jako World at War, optimalizace pro PC se příliš nevyvedla. I přesto je kampaň Black Ops zatím nejlepší v sérii, navíc s opět vydařeným soundtrackem. Multiplayer rovněž přišel s řadou novinek – tou nejdůležitější byly tzv. „CoD points“ které jste získávali po odehraných zápasech, dosažení nového levelu, plněním kontraktů (určité volitelné, časově omezené challenge) a úspěchem ve zvláštních, výborně přednastavených soubojích (Wager Matches) se specifickými pravidly. Za tyto body jste si odemykali a nakupovali zbraně, perky a killstreaky. Novinkou byla i možnost vytvořit si vlastní logo a připlácnout si jej na zbraň, vybrat si maskování na obličej apod. Návrat slavili i zombíci, které jste mohli zabíjet v roli takových zombie sekáčů, jakými byl prezident Kennedy, Fidel Castro, nebo Richard Nixon.

Call of Duty: Modern Warfare 3 (2011)

MW3 možná nebyla nejočekávanější hrou všech dob, ale zvědavost a natěšenost hráčů by se dala krájet. Z týmu Infinity Ward byli Activisionem vyhozeni jeho zakladatelé za údajné vynášení firemních tajemství a ty za chvíli následovala i velká část zbylého týmu do nového studia Respawn Entertainment. Zbytek IW tedy při tvorbě nového dílu CoD spojil síly s tvůrci sci-fi horroru Dead Space ze Sledgehammer Games a hráčům připravili vydatnou porci zábavy, byť přece jen poněkud krátkou a ne zrovna oplývající originalitou. Děj zasazený do probíhající 3. světové války byl nicméně oproti předchozímu MW2 podán mnohem srozumitelněji a jedná se o druhou nejlepší kampaň série, i když její délka vzhledem k tematice světového konfliktu zamrzela. Zásadně byl vylepšen mód Spec Ops (tentokrát již s matchmakingem) obsahující kromě výborně navržených misí i Survival mód, kde dva hráči čelí nekonečným zástupům nepřátel, přičemž mají k dispozici i leteckou podporu, různé zbraně, vybavení, perky apod. To vše tentokrát s levelingem a tedy postupným odemykáním si těchto libůstek. Multiplayer se dočkal vylepšení především novým, velmi chytlavým módem Kill Confirmed (a méně chytlavým Team Defender) a důrazem na odměňování hráčů hrajících více týmově, kteří pro tým častěji umírají (hurá). Premiéru si odbyla i služba Call of Duty Elite, jejíž prémioví předplatitelé získávají veškerý stahovatelný obsah dříve a nemusí si jej pokaždé platit (celkově to má vyjít ve výsledku levněji). Služba samotná je nicméně i po několika měsících spojena s řadou problémů postihující našince, jakými jsou např. noční/ranní časy konání zápasů, které vlastně ani zápasy nejsou, ale spíš sledováním určitých „zářezů“, které si připíšete během pár hodin hraní. Klany také nejsou řešeny optimálně a tipy a rady od „expertů“ ohledně zbraní, tříd a map dostupné pouze prémiovým zákazníkům postrádají občas logiku a jsou plně srovnatelné s čímkoliv, co najdete např. na Youtube. Časová, zpravidla měsíční exkluzivita Microsoftu (tedy Xboxu) na všechna DLC sice nepotěší, avšak tvůrci se evidentně velice snaží hru během roku stále vylepšovat a přidávat již nejen nové mapy, ale i herní módy a Spec Ops mise. CoD se stalo tímto dílem mnohem větší.

Call of Duty: Black Ops 2 (2012)

Black Ops 2 se začne prodávat v listopadu a zdá se, že do série přinese zatím největší změny. Očekávání jsou značná – již teď se jedná o titul, který zaznamenal nejvíce předobjednávek na Amazonu vůbec. Slibovaná je již značná nelinearita, morální rozhodování, různé závěry a vynikající příběh s komplexnějším padouchem, který byl navržen Davidem Goyerem, tvůrcem Ledgerova Jokera (podílel se i na scénáři k prvním Black Ops). Děj bude tentokrát zasazen ze dvou třetin do roku 2025, do doby studené války mezi USA a Čínou, kybernetických útoků a technologie, pro kterou již dnes existují prototypy. První třetina hry se bude odehrávat v 80. letech minulého století a návrat hlásí i postavy z prvních Black Ops, ačkoliv hlavním protagonistou bude syn hlavního hrdiny z prvního dílu David Mason. Multiplayer má být údajně zásadně přepracován (ačkoliv má stát na osvědčených základech), podporován má být i profi gaming a Elite se dočká (potřebného) upgradu 2.0. Tvůrci slibují i lepší optimalizaci pro PC a grafiku s podporou DX 11. Konečně Zombie mód se vrátí větší než kdy jindy. Zkrátka to vypadá, že ústřední heslo hry „Budoucnost je černá“ (Future is black) paradoxně pro sérii neplatí.

Koupit PC hru Call of Duty: Modern Warfare 3 na Xzone.cz

Koupit PC hru Call of Duty: Black Ops na Xzone.cz