Videoherní avatar vytvořený dle vašich představ – splněný sen či brzda autenticity?

Modelová situace. Hlavní hrdina vaší oblíbené RPG hry právě splnil svůj poslední, dvěstěčtvrtý quest, zachránil obyvatele virtuálního světa před jistou zkázou, nalezl tisíciletí ztracený legendární meč, jenž zarazil do chřtánu neporazitelného, stovky krvelačných bestií rodícího démona. Každý vás zná, každý vám provolává slávu, každý vás miluje. Děti za vámi běhají ve vesničkách, jež laskavě poctíte svou návštěvou. Lehké děvy vám v místní zaplivané putyce nabízejí „hrdinskou“ slevu za své služby (potemnění obrazovky na pět vteřin za zvuků brnkání kytary). Zastavíte se i za místním starostou a ten vás uznale poplácá po rameni. Jenže něco tady nehraje.

Skyrim nevděčí za svůj úspěch hlavní postavě

Bezejmenný šampión

Vaši radost s úspěchu, těžce získaného věhlasu a pocit zadostiučinění sráží totiž jedna banalita. Nikdo nedokáže vyslovit vaše jméno. A přitom se nemusíte jmenovat ani jako hlavní hrdina připravované hry Assasins Creed 3. Tato nepříjemnost bývá nejčastěji zapříčiněna tím, že jste si jméno vaší postavy vymysleli hned na počátku vašeho putování a obyvatelé virtuálního světa jej z vámi zadaného textu prostě nedokážou vyslovit. Proto vám ve hře Dragon Age: Origins nikdo neřekne jinak než Grey Warden (Šedý strážce) nebo v nedávném Skyrimu poeticky Dragonborne. Ze stejného důvodu ve třetím Falloutu DJ nejmenované radiostanice vytrvale zpravuje své posluchače o skutcích, které vykonal „ten týpek z Vaultu 101.“ Vzhledem k tomu, že se vás celá hra snaží přesvědčit o tom, jak je vaše skromná existence zcela zásadní pro zbytek herního světa, působí neschopnost NPC postav pojmenovat vašeho avatara jako pěst na oko. Kdo hrál Mass Effect, Zaklínače či Dragon Age 2 ví, o jak velký rozdíl se jedná. Zde se však dostáváme k problému číslo dva.

A ty jsi kdo?

Když hrdina přijde o hlas

Ruku v ruce s absencí pevně daného jména totiž v počítačových hrách přichází na řadu lákavá možnost vybrat si rasu, pohlaví, případně i stáří vaší postavy. Ve zmíněném Mass Effectu si tak sice můžete zahrát za obě plně (a skvěle) nadabovaná pohlaví, avšak vždy se nacházíte v kůži zástupce lidské rasy. Kdo si chce zahrát za mimozemšťana, musí si vystačit s multiplayerem třetího dílu.

Shepard se Bioware vyvedl

Tvůrci druhého Dragon Age (a Mass Effectu) z Bioware upřednostnili autenticitu postavy, její hlas a realističtější reakce okolí před svobodou výběru při její tvorbě. Paradoxní přitom je, že v původním Dragon Age neměli trpaslíci ani elfové hlasy rozdílné od lidských…což bylo hlavně u prvně jmenovaných škoda, protože kdo někdy hrál nebo četl Zaklínače, ví své. Se zajímavou situací se setkáváme i u nových Falloutů, kdy vlastně hrajete vždy za člověka, přesto Bethesda nepovažovala za důležité dát mu hlas a zuby nehty se drží svého zvyku vámi pojmenovaného hrdiny.

Bojí se ho postavy ostatních stříleček vyzvat na souboj?

Proč je atomový vévoda stále králem?

Velmi bizardně působí také absence hlasu vaší postavy u stříleček. Je vskutku s podivem, proč tomu tak je. Half-Life, Rage, Crysis 2…vaše postava umí maximálně hekat. Co se přitom hráči vybaví jako první, když si vzpomene na stařičký Duke Nukem 3D? Není to nic jiného než šílená persona Duka samotného, která by přitom byla naprosto tuctová, nebyla-li by namluvená. Jen si to představte! Je rovněž těžké pochopit, proč vývojáři ze studia Monolith po skvělé Cate Archer z No One Lives Forever přistoupili k němému Point Manovi v sérii F.E.A.R. A konečně na první pohled banální novinka namluvení hlavního hrdiny v kampani Call of Duty: Black Ops byla ve výsledku opravdu znát – výkon Sama Worthingtona (Souboj Titánů,Avatar, nebo čtvrtý Terminátor) ve hře byl naprosto famózní.

Ve Far Cry 3 nebude hlavní postava němá

Důvody a nejasná budoucnost

Za jeden z důvodů zvyku existence němých postav beze jména lze uvést jakousi setrvačnost autorů. V dobách kdy hry ještě nebyly dabovány, jste si mohli pojmenovat vašeho hrdinu, jak se vám zachtělo a vše působilo stejně věrohodně jako zbytek hry. Druhým důvodem může být jakási naivní představa, že hráč sám vlastně představuje onu postavu a ta mu do toho tak říkajíc nemá co mluvit. „To JÁ držím ten sekáček na emzáky, JÁ jsem ten chlapík s elfskýma ušima, JÁ tady hrdinně zabíjím draky a JÁ přece nemluvím – když ode mě něco chtějí, pošlu postavám do hry „SMSku“…takhle se dělají rozhovory!“ Ne náhodou jsou němé postavy většinou v těch hrách, jež hrajete z pohledu první osoby.

Hawke byl v Dragon Age 2 krokem správným směrem

Jak naznačil Dragon Age 2, vzdát se nějaké té volby ve znamení větší autentičnosti nemusí být vůbec na škodu. Hra byla sice kritizována za menší rozsah a sterilitu prostředí, ale je velmi pozoruhodné, že zrovna menší svobodu volby při tvorbě postavy kritizoval málokdo. Najmutí celebrity jako dabéra hlavního hrdiny je navíc výbornou reklamou a může přitáhnout nové publikum. Leccos by možná vyřešila aplikace hlasových filtrů, které by se hodily především do série Elder Scrolls. Lidský hlas by pomocí nich mohl být poupraven, aby lépe padl jiným rasám. A pokud ne, bylo by skutečně tak nákladné (vzhledem k celkovému rozpočtu určenému na tvorbu hry) najmout více dabérů? V případě, že je problémem velikost instalace, mohl by se hráč už před ní rozhodnout, jaký hlasový balíček nainstaluje. Jedno je jisté – hráči by měli na vývojáře tlačit a zvyšovat své nároky, nejde o nesplnitelné přá­ní.

Předobjednat PC hru Far Cry 3 na xzone.cz
Předobjednat PC hru Zaklínač 2 – rozšířená edice na xzone.cz