Tron: Evolution - Unikátní akční hra ve světě tronů

Tron je svým způsobem unikát. V dlouhých dějinách kinematografie neexistuje jiný film, který by se dočkal pokračování téměř tři desítky let po svém vzniku. Ačkoli snímek z roku 1982 již nemá dnešnímu divákovi co nabídnout, mnozí si jej hýčkají v paměti jako nedotknutelný klenot.

Zatímco mechnerovská sága vždy nabízela koherentní zážitek, sázela na přesně dávkovaný akčně-akrobatický mix, Tron se utápí v nejistotě, čím chce vlastně být. Hopsačkou? Proč se tedy ovládá tak těžkopádně? Bojovkou? Proč jsou potom protivníci tak nevýrazní a doslova tupí? Nejde o úplně špatnou 3rd person akční adventuru, to vůbec ne, jenže prakticky v každém důležitém ohledu jí něco chybí.

Design není příliš nápaditý. Když si odmyslíte první okamžiky v tronovském světě, které jsou úžasné díky opravdu netradiční vizuální stránce, dostanete nudu a pocit ošizení z toho, že tvůrci hru sestavili jako nějakou skládačku. Neustále se opakují tytéž motivy, pasáže a postupy. Levely postrádají šmrnc a tvůrci se až trestuhodně drží při zemi. Na to, že hopsáte a bojujete v kouzelných útrobách počítače, v binárním světě neomezených možností, je všechno až příliš střízlivé a jednotvárné. To se sice ke konci hry změní, jenže abyste konce dosáhli, musíte se prosekat tunou generických levelů.

Nicméně je pravda, že vývojáři se snaží vnést do rutinního skákání a bojů v nevýrazném prostředí trochu zpestření. A tak několikrát zasednete za řídítka lightcyklu či do kabiny stylového tanku, který se, dokud si neuvědomíte, že hra rozlišuje “předek” a “zadek” podle momentální pozice hlavně, docela špatně ovládá.

Apropos, příběh. Jak asi víte, zápletka připravuje půdu pro Legacy, překlenuje mnohaletou propast mezi původním Tronem a pokračováním. Scénář hry sleduje osudy monitorovacího programu, jenž má zajišťovat pořádek na Mřížce, což je virtuální svět, který před lety vyvořil jistý Flynn (Jeff Bridges). Příběh je solidní, dočkáte se dvou překvapivých momentů. Tvůrci si nicméně mohli dát více záležet na expozici, tedy na uvedení do děje. Jaksi automaticky (zřejmě proto, že jim chybí náležitý odstup) totiž počítají s tím, že hráč alespoň tuší, co se během těch 30 let na Mřížce dělo a co vlastně Mřížka je. Tento předpoklad je vzhledem ke stáří předlohy absurdní, koneckonců ani Legacy necílí pouze na ty, kdo viděli první film.

Systémový Monitor se umí pěkně ohánět v boji. Používá světelný disk známý z filmů, a to hned ve čtyřech verzích. Standardní disk je, ehm, standardní, těžký způsobuje větší poškození, ale má nižší kadenci, stázový disk křiví časoprostor a konečně disk rozkladu, který přes svůj cool název dělá jen to, že regeneruje zdraví. Tvůrci připravili celkem širokou škálu komb, která se rychle naučíte a rychle vám vejdou do krve, takže teoreticky by nic nemělo stát v cestě zábavným a napínavým soubojům. Bohužel, v cestě jim stojí nepřátelé, kteří jsou tupí a po designové stránce zoufale nedokonalí.

Za likvidaci protivníků – virových programů – získáváte zkušenostní body a nové verze sebe sama, přičemž přechod na vyšší verze je odměněn “rozšířením paměti”, kterou můžete zaplňovat novými schopnostmi a komby. Upgrady se přenášejí i do multiplayeru a představují slušnou alespoň nějakou motivaci k trmácení se sterilním tronovským světem.

Ovládání? Jeden velký problém. Zatímco souboje zvládnete levou zadní, akrobacie představuje potíž. Hra složitě řeší jednoduché akce, což zejména v pozdějších úrovních často ústí ve fatální nehody, při kterých se váš avatar rozprskne v deštík dat.

Závěrem

Osobně jsem od této hry čekal více. Film byl podle mého dobře zpracovaný, ale co se týče hry, doslova: „nic moc“. Podle mého úsudku je to zklámání. Nějaké plus na hře může být grafika a hudba, to je tak vše.

Moje hodnocení:  50 %