Call of Duty: World at War

A je to tady. Ať chceme či nechceme, blíží se k nám již pátý díl série Call Of Duty(dále jen COD:WaW) nyní s podtitulem World at War. Čtvrtý díl byl opravdu průkopníkem celé série a Vás určitě zajímá, jak si povede další díl. Takže se pěkně usaďte, recenze právě začíná.

Téma hry

Jak jsem byl potěšen z tématu čtvrtého dílu, tak Vás teď musím naopak zklamat. Myslím, že většina z Vás už z podtitulu vyčetla, o co by se asi tak ve hře mohlo jednat. COD:WaW se opět vrací do dob druhé světové války, což je pro většinu hráčů už asi ohrané téma. Většinu misí už jste asi hráli, protože zde budou opět mise, jako boj v tanku, vžijete se do role snipera, či se podíváte do Stalingradu. Druhá světová tedy zůstává a dění bude převážně zasazeno do posledních měsíců války. Mimo válčení v Pacifiku se můžete těšit i na osvobozování Berlínu a to v rudých barvách. Ovšem ani Stalingrad či Berlín se nemají za co stydět. V rámci série jsou zpracovány zase o něco lépe. Navíc se všechny mise v Evropě odehrávají za velmi pošmourného počasí, jež hře dodává místy až katastrofické a velmi intenzivní kontury.

COD:WaW zkrátka místy působí hodně ohraně. Hra je stejná jako její předchůdci i v ostatních aspektech, zejména pak stylu hraní. Jak už bylo řečeno, z koridoru cesta nevede. A v podstatě pořád se tu střílí. Vojáků je obrovské množství. Kvantita tu nahrazuje kvalitu skutečně dokonale

Umělá inteligence stojí za nic

Co se týká té umělé inteligence, jedná se asi o největší slabinu celé hry. Všichni nepřátelé do jednoho se chovají opravdu hloupě a ani zdaleka nepřipomínají svým chováním a reakcemi lidi.

Ještě směšněji to působí v misích proti Japoncům, kteří mají ve svých řadách sebevražedné vojáky. Ti se schovávají v trávě a jakmile se k nim přiblížíte, vyskočí a rozběhnou se na vás s napřaženým bajonetem. Ale stejně jako u případu výše, protivník si okamžitě vybere jeden cíl a k němu běží bez ohledu na to, zda mu v cestě někdo stojí. Často se pak stává, že se nepřátelé zaměří na Vaše kolegy v týmu a Vás si ani nevšimnou. V tomto ohledu vidím oproti minulému dílu velký krok zpět.

Brutalita aneb sliby se dodržují

Už jsme slyšeli mnoho diskusí o brutalitě hry a je nutné podotknout, že v tomto ohledu vývojáři vše splnili. Krve je zde opravdu dostatek, když správně hodíte granát, vidíte i létat bezmocné části těl nepřátel. Už jste někdy zkoušeli plamenomet? Myslím, že toto mluví samo za sebe.

Fyzika a realita

Bohužel, tato část by se opět dala považovat za nevýhodu COD:WaW. Zjištění, že ať se snažíte sebevíc nejste schopni rozbít ani skleněnou láhev mě opravdu pobavilo. Po grafické stránce se nejedná o žádný propadák, ale přeci jenom jsme čekali asi trochu víc. Za nedostatek by se mohlo počítat také nedostatek „tváří“ nepřátel. Dostáváte se pak do situace, kdy jsou nepřátelé, které zabíjíte naprosto identičtí a vypadá to tedy jako by jste pořád zabíjeli jen jednoho muže. Myslím, že s tímhle si mohli vývojáři dát více práce a udělat o něco širší spektrum nepřátel a nevyvolávat tak tento pocit v hráčích. Právě do této doby patřil hodně oheň a výbuchy. Avšak oheň mi také nepřijde moc povedený, když už něco chytne, hoří to sotva pár vteřin.

Závěr

COD:WaW je pro mě opravdovým zklamáním, oproti čtvrtému dílu na mě zapůsobila jen minimálně. Už poněkolikáté se podíváme do dob druhé světové války, bohužel bez reálných efektů, slabé fyziky a opravdu s hloupými nepřáteli. U této hry si tedy nebudete moci říct: „Ha, tohle jsem ještě neviděl!“ Ti náročnější si tedy budou muset počkat další rok na šestý díl a pevně doufat, že aspoň ten je zaujme.

Koupit Call of Duty 5: World of War za 1099,–Kč