Mafia: Definitive Edition – nejlepší česká hra v novém

Dočkali jsme se toho, na co netrpělivě čekala většina českých hráčů. Předělávka legendárního prvního dílu série Mafia se dočkala své předělávky do nového kabátu, celkového vylepšení a drobného rozšíření. Spousta z vás již hraje, nebo dokonce máte dohráno. Díky půlnočním prodejům se stovky hráčů pustilo do hraní v den vydání a při samotném hraní zapomněli na spánek a hlásí dohráno. Někteří ale ještě vyčkávají a váhají, pro ty je tu naše recenze, aby je naklonila buď k nákupu, nebo vynechání.

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a Mafia: Definitive Edition rozhodně je poctou pro původní tvorbu a stojí za to si neskutečný příběh v nádherném světě projet znova, nebo i poprvé. Ale pojďme to vzít hezky popořadě.

Klasika, nebo moderní verze

První díl Mafie byl čistě ryze český projekt, který uchvátil nejen české hráče, ale i hráče po celém světě. Nová verze již vznikala ve studiu Hangar 13, kde ale nalezneme hned několik českých vývojářů, kteří stáli i za původní verzi. Studio k remaku přistoupilo opravdu s respektem a od toho se odráží i celková kvalita.

Dokonce i díky českému distributorovi Cenega jsme se opět dočkali českého dabingu, i když do hry bylo přidáno spoustu nového textu a slov, dokonce tu máme i skoro všude původní obsazení a kvalita dabingu je opět na špičkové úrovni.

Osobně ani snad nespočítám, kolikrát jsem původní Mafii dohrál a kolik hodin jsem strávil s kamarády u extrémní jízdy, ale pamatuji si, že jsme u hry vydrželi skoro non-stop celý víkend, a to takhle těch víkendů bylo několik. Následně jsem vyhledával hry s podobnou tématikou a byla to jedna z her, která u mě probudila větší zájem o herní průmysl. V tuto chvíli jsem se začal zajímat o vývoj a recenzování her.

Když jsem se dozvěděl o Definitivní edici původní hry, nejdříve mě pohltilo nadšení, ale čím více se blížilo samotné vydání, tím více jsem se neopodstatněně bál. Nejen kvůli kvalitě předělávky, ale jestli mě to opět bude bavit, přeci jen doba se v herním průmyslu hodně posunula a některé hry, které nás bavili již nyní nemusí ani s moderním vzhledem a ovládáním.

Z taxikáře mafiánem

Příběh naštěstí zůstal tak jak byl. Což je samozřejmě dobře, jelikož se jednalo o jeden z nejlepších příběhů v herní branži. Ale vývojáři viděli prostor, jak více příběh ještě nepatrně rozšířit, zapojit více textů a doplňkových misí, tak aby vznikl silnější vztah mezi hlavními aktéry. Více tak poznáte třeba Sáru, která dostala o poznání více prostoru, ale i Pauliho a Sama poznáte trošku více.

Třeba v misi Fair Play, kde musíte poškodit protihráčovo závodní auto, tím že si ho na chvilku vypůjčíte z garáže a zavezete k mechanikovi, aby způsobil skryté poškození. Při návratu do garáže je skvěle zpracované jeho nové vady, kdy se velice rychle přehřívá motor a vozidlo vás každou chvilku chce nasměrovat do svodidel (což je drobné vylepšení v hratelnosti mise). Po závodu vše nekončí a po oslavách, které jsou také rozšířené budete hledat opilého Pauliho a následně ho odvážet domů, což v původní verzi nebylo.

Ale jinak vás čeká opět příběh Toma Angela a jeho cesty od drožky přes malého mafiána po jednoho z nejobávanějších mužů v rodině, včetně jeho slabostí a silných stránek. Do toho máte také garáž, zde si můžete vybrat vozidlo na misi, (pokud není vozidlo přiděleno, jak tomu bylo v originálu), dočkáte se i několika ikonických vozidel, které jsou v druhém díle.

Také se můžete pustit do vyhledávání sběratelských předmětů, jedná se o dobové časopisy, nebo kartičky z cigaret, na kterých jsou vyobrazeny herní postavy. Dále přibylo spousta novinových stránek, nebo různých dopisů, které si můžete v průběhu pročítat.

Žádný supermafián

Tommy je furt jen taxikář a nejedná se o žádného vyznamenaného válečného hrdinu, jako v druhém a třetím díle, proto pokud sáhnete po klasické obtížnosti, tak se vám opět dostane vysoká míra obtížnosti, kdy stačí pár ran či střel a můžeme misi opakovat. Policie po nás jde i za překročení rychlosti, ovládání vozidel není tak úplně procházka růžovým sadem, proto hra má vše, co nás vytáčelo a bavilo zároveň.

Pro nové hráče tu jsou další tři obtížnosti, lehká, střední a těžká, každá jinak upravuje třeba ovládání vozidel, pomoc při míření, schovívavost policejních hlídek. Většinu věcí si můžete nastavit sami a udělat si tak svojí vlastní obtížnost, protože by byla škoda se připravit o realistický jízdní režim, který působí absolutně parádně a je to skvělý balanc mezi arkádou a simulací.

Nějaké další změny v hratelnosti, ale nastat museli, v dnešní době by hra neobstála, kdyby se nedalo skrývat za předměty a přebíhat z krytu do krytu. Zde vývojáři vzali velice povedený gunplay z třetího dílu Mafie, který byl jednou z těch lepších stránek a trošku ho upravili pro první díl. Opravdu je cítit síla zpětného rázu starších zbraní a jejich horší míření.

Co bych trošku vytknul jsou souboje na blízko, které mi přišli, že občas haprují a nepůsobí příliš dobře, ale když si vezmeme, že Tommy nemá žádný výcvik, tak určitá těžkopádnost je na místě. Umělá inteligence je na takovém průměru, občas dělá nesmyslné chyby, kdy pomalu vběhne do rány a někdy jsou přesní jak ostrostřelci.

Verdikt

Mafia: Definitive Edition nakonec naplnila ty dobré prognózy a všechen strach, že to nebude ono je pryč. Vývojáři jen jemně rozšířili skvělý příběh, přidali nové moderní prvky a skvělý audiovizuální zpracování. Lost Heaven vypadá živě a úchvatně a opět byla radost brázdit ulice v těch nádherných veteránech. Český dabing je také skvělý a opravdu se překladatelé a dabéři snažili přeložit vše včetně různých názvů, přes obyčejné nadávky kolemjdoucích. Jediné, co mohu vytknout jsou drobné bugy a technické nedodělky a přestřelky nemusí sednout úplně každému, ale jinak se opět jedná o skvělou hru.

Hodnocení redakce:  95 %