Prey - Náročné, dlouhé a děsivé sci-fi

Když se před několika lety objevila první upoutávka na Prey 2, volné pokračování mnohými hráči dodnes opěvované sci-fi střílečky z roku 2006, byli jsme unešení. Otevřený herní svět? Lovec odměn, snažící se dopadnout emzácké padouchy toho nejhoršího kalibru? Volnost pohybu na úrovni Mirror’s Edge? Sem s tím!

Bohužel, léta plynula a po Prey 2 se postupně uzavřela zem. Několik let o něm nebylo vůbec slyšet až nakonec studio Human Head oznámilo, že projekt odkládá k ledu. Pochopitelně nás to zarmoutilo, na druhou stranu jsme ale byli svým způsobem rádi. Rozsáhlost a ambicióznost celého projektu očividně vývojářům přerostla přes hlavu, takže je vysoce pravděpodobné, že kdybychom se jeho vydání nakonec přeci jen dočkali, čekalo by nás podobné zklamání, jaké jsme zažili s nechvalně proslulým Duke Nukem Forever.

Už to vypadalo, že série Prey je s definitivní platností mrtvá. Pak ale přišla E3 2016, kde se opět objevila a to hned jako první titul, který v rámci své konference odhalila Bethesda. Nová hra, pojmenovaná jednoduše Prey, sice měla s tím, co nám o pět let dříve představili tvůrci původního dílu, společného sice jen velmi málo, ale vůbec nevypadala špatně. Když se pak navíc provalilo, že na ní pracují lidé z Arkane Studios, autoři povedeného Dishonored, nebylo mnoho důvodů, proč se nezačít těšit.

Takže Prey je zpátky. Nový díl vyšel takřka přesně jedenáct let po původním titulu. Má šanci stát se rovněž opěvovanou klasikou?

Déjà vu

První minuty strávené v Prey jsou v podstatě nijaké. Poté, co si zvolíte pohlaví vaší postavy, se objevíte přímo ve hře a nic nenasvědčuje tomu, že by vás měl čekat nějak diametrálně rozdílný herní zážitek, než jaký může nabídnout jakákoli jiná hra, jež vyšla v průběhu posledních let a měsíců. Je to dáno především tím, že se tvůrci rozhodli příliš neexperimentovat a tak budete v průběhu celého hraní mít pocit, že to, co se odehrává na obrazovce, jste již někde jinde určitě viděli. Už jen úvodní nasoukání do skafandru nám notně připomnělo loňskou pecku DOOM a jeho ikonické objevení zeleného brnění. Následující cesta do hlavní centrály, kde vám scénáristé formou rozhovorů s několika NPC postavami nastíní základní dějovou linku, pro změnu zase připomíná první Half Life a slavnou úvodní cestu vlakem. To však nevnímáme v žádném případě jako zápor. Naopak, přišlo nám to jako takové smělé pomrknutí směrem k pamětníkům, kteří si tuto hru i dnes s chutí zahrají, jelikož má stále co nabídnout.

Poté, co se ocitnete přímo na vesmírné stanici Talos I, hlavním dějišti celé hry, získá titul rázem nádech ne nepodobný žalostně nedoceněnému Alien Isolation. Podobně jako v něm i zde budete muset při setkáních s nepřáteli hojně taktizovat a pečlivě zvažovat, zda má vůbec cenu se s nimi pouštět do větších potyček. Nábojů je totiž v Prey doopravdy málo a se základním francouzákem, který se vám v inventáři objeví v podstatě na úplném začátku a jenž bude vaším společníkem celou hrací dobu, nemáte šanci silnější oponenty přemoci. Hlavní hrdina je navíc i na nejnižší z dostupných stupňů obtížnosti velmi zranitelný a i když máte možnost si jeho výdrž průběžně vylepšovat, i tak budete umírat velice často. Mnohem častěji, než je u většiny moderních her běžné. Prey sice není prezentován jako stealth titul, ale bez tichého a rozvážného pohybu se ve většině úrovní, které jsou mimochodem výborně navrženy, prostě neobejdete. Zejména v první polovině hry jsme prožívali neskutečná muka a z důvodu nedostatku zbraní, zdraví a lékárniček jsme brali nohy na ramena při sebemenším náznaku nebezpečí. Když jsme tedy objevili mrtvolu vědce, který u sebe měl nabitou pistoli, zaradovali jsme se a řekli si, že to nakonec možná nebude tak horké. Zmýlili jsme se. O náboje jsme přišli velice rychle a nové jsme dlouhou dobu nemohli najít. Takže se vše vrátilo do starých kolejí. Na tomto místě bychom rádi poznamenali, že Prey je v jistém směru nelineární hrou. Pokud jeho svět budete pečlivě prozkoumávat, tak získáte možnost najít nejen další zbraně a munici, ale také například hesla k zamčeným dveřím a počítačům, díky nimž získáte přístup do jinak nepřístupných lokací. Do některých z nich se zároveň dá dostat alternativními způsoby – například tím, že zablokujete masivní větrák a prolezete ventilační šachtou. Díky všemu tomu nezbytnému čtení dokumentů, sbírání hesel a také možnosti manipulovat s většinou objektů nám Prey trochu připomněl vynikající survival horror SOMA.

Nyní se na chvíli vrátíme ke zbraňovému arzenálu. Ten je poměrně obsáhlý a vzhledem ke zmíněnému nedostatku nábojů se budete muset naučit zacházet prakticky se vším, co se vám ve hře dostane do ruky, pokud se tedy rozhodnete procházet ji Rambo stylem. Vlastnosti většiny zbraní si můžete poupravit k obrazu svému pomocí výbavy, na níž čas od času narazíte. Je to ovšem tak trochu loterie, protože vám tady nikdo nezaručí, že do pižlátka, které si plánujete upravit, budete mít v následujících minutách dostatek munice, případně zda nebude k eliminaci nového typu nepřátel zcela nepoužitelné.

Kromě obligátních pistolí, brokovnice a zmíněného francouzáku, který budete hojně využívat k vytváření alternativních cest, stojí za zmínku před vydáním hry notně prezentovaný GLOO Cannon. Zbraň, s jejíž pomocí můžete vytvářet provizorní barikády, opravovat rozbité části základny nebo také zpomalit vaše pronásledovatele.

Hraní na nervy

V prostorách Talosu I se pochopitelně nenacházíte sami. Čas od času na vás autoři pošlou rozzuřené monstrum, jehož úkolem není nic menšího, než vám zabránit v dalším postupu. Setkání s nepřáteli jsou v Prey mnohem méně častá, než se na první pohled může zdát. Málokdy se stane, že byste jich v jedné lokaci potkali více než 2–3. Díky tomu, že hra není zběsilou akční řežbou, kde byste během jedné minuty poslali do věčných lovišť několik desítek zrůd, má hráč skutečně pocit, že se nachází na místě, kde zkrátka nemá co pohledávat a věřte, že momenty, kdy například jdete prázdným tunelem a zničehonic uslyšíte, že se zpoza dveří, jež se nacházejí po jeho straně, ozývají zvuky rychle se přibližujících kroků, vám regulérně vyvolají silné mrazení v zádech.

Série Prey nebyla nikdy vnímána jako horrorová, ale už původní díl z roku 2006 obsahoval několik momentů, které dokázaly hráče solidně postrašit. Zde tomu není jinak. Může za to především famózní zvuková kulisa. Hudba je v Prey využívána minimalisticky a když už začne hrát, je to většinou z toho důvodu, že jste svědky příběhového momentu, ale mnohem častěji zkrátka proto, že se na vás chystá někdo zaútočit. Okamžiky, kdy se do reproduktorů rozezní bojové téma, vám zaručeně zrychlí tep a do žil vženou nezbytnou dávku adrenalinu. Mnohdy totiž ani nebudete vědět, odkud se na vás co řítí.

Jedním z nejběžnějších nepřátel, na něž ve hře narazíte, jsou zvláštní stinní pavouci, zvaní Mimic. Ti se dokáží přetransformovat do téměř jakéhokoli předmětu, takže počítejte s tím, že valnou část herní doby strávíte také tím, že budete postávat mezi futry, rozhlížet se po nově odemčených místnostech a přemýšlet, jaký z kusů nábytků pro vás představuje smrtelné nebezpečí. Ostatní typy nepřátel jsou již spíše komornějšího typu, to jim ovšem nikterak neubírá na hrozivosti. Jednou z prvních silnějších potvor, s níž se ve hře setkáte, je Phantom, který se nejen umí teleportovat, ale také po vás může metat elektrické výboje. Jednou jsme se mu pokusili postavit, ale stálo nás to prakticky veškerou munici a polovinu zdraví. Od té chvíle jsme vždy, když jsme zaslechli jeho zlotřilé vrčení, raději brali nohy na ramena.

Takhle by to šlo

Prey je pro nás příjemným překvapením. Nový vývojářský tým se rozhodl nepokračovat ve šlépějích původního titulu a vydal se zcela odlišným směrem. Pochopitelně je na výsledné podobě titulu místy poznat, že za ním stojí lidé, kteří mají na svědomí Dishonored. To pocítíte nejvíce ve chvílích, kdy se rozhodnete zdejší lokace procházet tichým způsobem. Nejedná se však o jedinou hru, z níž si Prey bere inspiraci. Sbírání upgradů a následné rozdělování zkušenostních bodů je v podstatě identické s DOOMem , design úrovní hojně připomíná Bioshock a Alien Isolation a všechno to sbírání dokumentů nám zase připomnělo tvorbu švédských Frictional Games. Naštěstí s žádným z převzatých prvků nenakládá Prey vysloveně špatně. Ve výsledku se jedná o skvěle optimalizovanou hru, která je na dnešní poměry nezvykle pomalá, což někteří hráči ponesou těžce, rozsáhlá a obtížná. Dohrání základní dějové linky na normální obtížnost nám zabralo solidních patnáct hodin. Toto číslo se však může i zdvojnásobit, pokud se rozhodnete svědomitě plnit veškeré vedlejší úkoly, jež bohužel nejsou příliš rozmanité. Jedním z největších trumfů, které však má Prey v rukávu, je znovuhratelnost. Již jsme jím jednu prošli, ale stále máme chuť se k němu vrátit a vyzkoušet si alternativní postup na vyšší obtížnost a s novým rozdělením bodů vylepšení. No, uvidíme.

Hodnocení redakce:  85 %

Koupit Prey ve verzi pro PC na Xzone.cz

Koupit Prey v digitální podobě a ingame bonusem ve verzi pro PC na Xzone.cz

Koupit Prey ve verzi pro PS4 na Xzone.cz

Koupit Prey ve verzi pro Xbox One na Xzone.cz