Seasons After Fall - Poetická plošinovka pro každého

S klasickými 2D plošinovkami se v posledních letech doslova roztrhl pytel. Sice existuje jen pár nových zástupců tohoto žánru, jež se můžou co do kvality měřit s klasikami jako Earthworm Jim či Jazz Jackrabbit 2, ale to ponechejme stranou. Na každý pád je sympatické vidět, že vývojáři, kteří se rozhodli věnovat svůj čas vývoji her, v nichž je po hráčích vyžadováno precizní načasování každého pohybu a rychlé reakce, dokázali zapomenout na nepříliš populární koketování s třetím rozměrem, které se krutě vymstilo autorům výše uvedené dvojice klasických titulů.

Většina moderních plošinovek se nesnaží přicházet se žádnými extrémně revolučními nápady a jen se veze na principech, které v průběhu devadesátých let nastolili jejich předchůdci. Jedním z těchto principů je také poměrně vysoká obtížnost, jež trestá každý chybný pohyb či zaváhání nutností načtení uložené pozice, což může být pro celou řadu současných hráčů nepřekonatelným problémem. V dnešní době, kdy je téměř nemyslitelné, aby se člověk v nějaké hře zaseknul na pasáži, kterou by nebyl schopen dokončit ani na desátý pokus, je tento fakt něčím zcela nemyslitelným a je jedním z důvodů, proč jsou plošinovky dnes mířeny spíše na odrostlejší a zkušenější publikum, které již má něco odehráno.

Obtížnost představuje dvousečnou zbraň. Na jednu stranu dává hráčům, kteří vytrvají a hru znechuceně neodloží, možnost pocítit příjemný pocit zadostiučinění poté, co se jim problematickou pasáž podaří dokončit, na stranu druhou však kvůli ní mnohdy nemáme šanci vychutnat si do detailu propracované herní prostředí, které hraje u plošinovek mnohem větší roli, než u jiných žánrů. Tímto zdravíme tituly Ori and the Blind Forest a Aaru’s Awakening, které vyšly v minulých letech. Obě tyto hry nabídly hráčům naprosto úchvatné audiovizuální zpracování a v podstatě se jednalo takřka o dokonalé hry, schopné v hráči vyvolat potřebné emoce. Jejich obtížnost však byla v určitých momentech natolik přestřelená, že jsme si prostě nedokázali dostatečně vychutnat atmosféru jinak dokonalého světa, v němž se odehrávaly.

To však není případ Seasons After Fall. Pokud se vám, stejně jako nám, líbilo Ori, ale jeho obtížnost, v některých momentech takřka srovnatelná s Dark Souls vám nebyla příliš po chuti, je tato záležitost určena přesně pro vás.

Kde lišky dávají dobrou noc

V Seasons After Fall začínáte jako malé semínko, které se snaží vymotat se ze spleti kořenů stromů a rostlin na denní světlo. Ve vašem počínání vás neustále podporuje příjemný hlas vypravěčky, která s vámi laškuje a občas i jemně napoví, co je potřeba udělat. Na tomto místě si vám dovolíme dát jedno malé doporučení. V každém případě si pro hraní zapněte francouzský dabing a anglické titulky. Anglické namluvení rovněž není špatné, ale Francouzština se k poetice a celkovému vyznění hry hodí nesrovnatelně lépe.

Poté, co se proderete na svět, dostanete od vypravěčky úkol, jehož splnění vám zabere dobrou polovinu hry. Budete muset probudit čtyři strážce ročních dob a získat od nich schopnosti, které se k příslušnému období vážou. Ve vaší původní podobě by to však šlo jen hodně těžko, takže nebudete mít na výběr nic jiného, než posednout zvídavou lišku, která se na místo vašeho zrození přijde podívat. S její pomocí se poté vydáte na výpravu do jednotlivých částí lesa, kde si pro vás autoři přichystali nejednu logickou hádanku a také pár překvapení.

Bez umírání

Seasons After Fall je striktně logickou plošinovkou s naprosto úžasnou grafickou stránkou a líbivým hudební podkresem. Audiovizuální zpracování má ze všech her nejblíže asi k již zmiňovanému Aaru’s Awakening. Na rozdíl od něj vás však autoři netlačí žádným časovým limitem, ani před vás neházejí překážky, které mají za úkol vás usmrtit. Nic takového. Umírání se v Seasons After Fall nekoná a i když občas budete mít pocit, že se prostě musí stát něco zlého, případně že ten pád do na první pohled bezedné propasti váš lišák nemá šanci přežít, smrti se ve hře nedočkáte. O to více si však budete mít šanci užít si plnění různých logických problémů či hraní si se změnami ročních období, kterýžto herní prvek patří ke stěžejním stavebním kamenům celého titulu.

Bude zima, nebo mráz?

Les, v němž se budete po celou dobou hraní s lišákem potulovat, je zpočátku zabarven do oslnivých jarních barev a vy nemáte možnost tuto skutečnost nikterak ovlivnit. Z tohoto důvodu je úvod Seasons After Fall jeho nejslabší částí. Jak už jsme se zmínili, ve hře nenarazíte na nepřátele ani jiné herní prvky, které by vám váš postup dále nějakým způsobem znepříjemňovaly. Právě proto si budete prvních několik desítek minut připadat, že hrajete pouze dvourozměrný simulátor chození ala’Dear Esther. Jakmile však nabudete po setkání s prvním strážcem schopnosti měnit roční období v zimu, hra se konečně rozjede.

Právě proměňování ročních období je v Seasons After Fall vaší hlavní zbraní, pomocí které budete řešit většinu problémů, na něž při vašich cestách narazíte. Doběhli jste na okraj jámy, která je moc široká a vy jí tudíž nemůžete přeskočit? Žádný problém. Stačí najít opodál stojící květinku, změnit roční období na zimu, nechat do jejího květu napadat několik vloček a ty poté využít k efektivnímu zasypání problematické díry. Nedaří se vám vyškrábat se z proudu řeky na protější břeh? Opět žádný problém. Stačí změnit podzim na zimu, voda v ten moment zamrzne a vy budete moci koryto říčky přejít suchou tlapkou.

Obtížnost hry stoupá pozvolna, a ačkoli ani v jejím závěru vás nečekají žádné zlomyslné léčky, které by snad měly za cíl natáhnout nepříliš rozsáhlou hrací dobu, narazíte i tak na pár pasáží, jež vyžadují trochu toho přemýšlení. Obecně platí, že celková obtížnost vzroste vždy poté, co obdržíte novou schopnost, která vám umožní ovládnout další z ročních období. Je to pochopitelné, protože zatímco v úvodu budete nuceni se přepínat pouze mezi dvěma paralelními rovinami herního světa, v závěru tento počet vzroste, to by člověk neřekl, na čtyři. Abyste měli šanci všechny úkoly, které vás ve druhé polovině hry čekají splnit, budete muset pečlivě sledovat vše, co se ve hře děje. Vidíte schoulenou větvičku? Zkuste přivolat trochu tepla pomocí schopnosti, kterou získáte od strážce léta a uvidíte, jak se z ní rázem stane můstek pro cestu dál. Potřebujete se dostat na vyvýšenou plošinku, kam nemáte šanci doskočit? Přivolejte deštivé jaro a z klobouku jedné z uschlých hub se po chvíli stane další platforma, po níž můžete bez potíží vyskákat. A co takhle zkusit zasadit celý strom? Stačí najít kus úrodné hlíny, zasadit do něj na podzim spadlou šišku, nechat trochu zavlažit, ohřát a už se můžete po větvích vydat tam, kam by vás to nikdy nenapadlo. Právě tento aspekt tvůrci fikaně využili k tomu, že vás v pozdějších fázích hry opětovně naženou do lokací, které jste již jednou prošli a vy budete nucení většinu hádanek vyřešit opětovně a však s tím rozdílem, že tentokrát budete mít k dispozici pár schopností navíc, což vás na určitých místech dostane do dříve nepřístupných čás­tí.

Plošinovka roku?

Season After Fall jsme si nesmírně užili. Čert sper, že pro ostřílenějšího hráče nenabízí potřebnou výzvu, čert sper i mikroskopickou hrací dobu. Čas, který jsme s tímto titulem strávili, nám utekl doslova jako voda a díky naprosto úžasnému audiovizuálnímu zpracování jsme se při plnění hádanek, které před nás postupně předkládal, dokázali výborně uvolnit a alespoň na chvíli utéct od všeho toho stresu všedního dne. A to je přeci to nejlepší vysvědčení, jaké může hra dostat, ne?

Hodnocení redakce:  85 %