DOOM - Král se po letech vrátil a smetl veškerou konkurenci

„Seš starý. V dnešní době už nemáš lidem co nabídnout,“ pravil dramatickým hlasem Holobrádek. Proti němu sedící muž v tmavém obleku, říkejme mu Stařík, se jen pobaveně usmál a upil ze sklenky brandy. Holobrádek praštil pěstí do stolu a zařval: „Proč se vůbec snažíš? Všechny trumfy mám v rukou já! Já dám hráčům to, co očekávají! Minimum hratelnosti! Přehršel animovaných neinteraktivních sekvencí! A samozřejmě také obtížnost nastavenou tak, aby nepředstavovala překážku ani pro opici po lobotomii!“

V průběhu posledních let se urodila celá řada her, které se staly legendami, případně mají všechny předpoklady k tomu, aby se jimi staly za pár let. Jedním ze zástupců her, jež můžeme již dnes označit za legendu v pravém slova smyslu bez toho, aby nám někdo začal lát, je rozhodně první DOOM z roku 1993. Pravda, svoji cestu na vrchol měl značně usnadněnou tím, že v podstatě od podlahy redefinoval tehdy teprve se rodící žánr stříleček z pohledu první osoby a zabalil jej do sympatického pozlátka plného krve, skvělé hudby, svižnosti a v neposlední řadě také návykovosti.

I když se první DOOM dá hrát i dnes bez toho, aby člověk nějakým výraznějším způsobem pociťoval, že má již dva křížky na krku, žánr, který zastupuje, se od doby jeho prvního vydání přece jen posunul někam trochu jinam. Jeho nejnovější pokračování proto bylo vyhlíženo s určitými obavami a hned uvolnění prvního gameplay videa donutilo mnoho lidí položit jednoduchou otázku: má tahle věc, vracející se o více než dvacet let zpátky a ignorující většinu módních trendů šanci na úspěch? Bude někoho bavit? Dnes? My na tuto otázku odpovíme hned v úvodu: ano, stoprocentně ano.

Jako za starých časů

První DOOM se prakticky hned po svém vydání dostal v nemilost prakticky všech puritánů, kteří jej označili za satanistické dílo, zejména kvůli způsobu, jakým v něm byla zobrazena brutalita. Tato skutečnost z dnešního pohledu pochopitelně již působí velice úsměvně, připomenout si jí však musíme a to z jednoho prostého důvodu: jeho nejmladší sourozenec si rovněž žádným způsobem nebere servítky a hned během prvních minut je v něm prolito více krve, než v celé řadě jiných her za polovinu herní doby.

Nový DOOM je brutálnější a krvavější než jeho předchůdci. Způsob, jakým je v něm násilí zpracováno, je však natolik rafinovaný, že vás nebude znechucovat, ale bavit. Až z toho v určitých momentech trochu mrazí.

DOOM si nás získal hned v prvních momentech a to tím, jak se dokázal víceméně distancovat od současných herních trendů. Ve chvíli, kdy to začalo vypadat, že se nám snad chystá vyprávět příběh, se nám zastavilo srdce. Příběh a DOOM…tyhle dvě slova prostě nejdou dohromady. Jistě, i předchozí díly nějaký jednoduchý měly, ale v jejich případě stál odstaven na hodně vedlejší koleji. Výjimku tvořil snad jen třetí díl, který byl pojat více filmově…a dopadl dost mizerně.

Nový vývojářský tým, který za DOOMem stojí, však, zdá se, správně pochopil, proč lidi i dnes s chutí hrají první dva díly série a v každý moment, kdy to začne vypadat, že by se jejich hra mohla nechat strhnout současnými módními trendy, ukáží světu vztyčený prostředník a nechají hráče dále ujíždět na vlně krve a nekončící akce – tak jako za starých časů. To nám připomíná, že DOOM je také hrou poměrně vtipnou. Žádné prvoplánované srandičky ve stylu posledních dvou dílů Duke Nukema vás sice nečekají, i tak se však u hry alespoň jednou za čas pobaveně ušklíbnete. Hra se totiž nevrátila ke kořenům série jenom hratelností, ale také hojným výskytem easter eggů, jež se z her v posledních letech prakticky vytratily. A to je rozhodně škoda – kde jsou ty krásné časy, kdy na hráče z každé druhé hry mrkala Dopefish. Že nevíte, o čem mluvíme? Utřete mléko na bradě.

Lékárničky a závan moderny

Když na konci minulého století představil polozapomenutý titul Trespasser systém automatického léčení ovládané postavy, byl to propadák. Již o pár let později se však tento prvek stal, zejména díky sérii Call of Duty nedílnou součástí většiny velkých akčních her. Jeho nástup měl za následek, že z her prakticky vymizelo sbírání lékárniček a v případě, že hráči začalo trochu více téct do bot, stačilo zaběhnout za nejbližší roh, kde se mu zdraví opět doplnilo na použitelnou hodnotu.

Upřímně řečeno – nechceme si ani domyslet, jak by nový DOOM vypadal, kdyby v něm byl použit systém automatického léčení. Jeho zběsilé tempo by se tím jistě snížilo o více než polovinu a hráč by kvůli němu ani neměl motivaci se více snažit elegantně odpravovat nepřátele.

Léčení v DOOMu probíhá formou klasických lékárniček, mnohem častěji si však můžete rány zahojit pomocí efektivního doražení zraněného monstra. Když se vám některou z potvor podaří více zranit, objeví se kolem ní záře, jež naznačuje, že k jejímu úspěšnému skolení již stačí málo. K takto označenému nepříteli stačí přijít a stisknout akční klávesu, čímž provedete již od oznámení hry notně diskutovanou novinku glory kill.

Glory kill je zdrojem těch největších zvěrstev, které v DOOMu uvidíte. Vypichování očí polomrtvých nepřátel, případně lámání čelistí patří ještě do té něžnější kategorie. Trochu jsme se báli, jak moc bude tato novinka fungovat v praxi a zda nebude nějakým způsobem narušovat plynulé hraní. Můžeme vás uklidnit – funkce glory kill je do ověřeného konceptu zabudována s neskutečným citem a po chvíli hraní jí již budete využívat zcela automaticky. Způsobů, jak s její pomocí odpravovat zlotřilé démony, je skutečně mnoho a hra bere v úvahu i to, na jakou část nepřítele útočíte, případně v jakém prostředí se nacházíte.

Zmínili jsme se o nepřátelích. K těm můžeme dodat jen jedno – jsou po čertech pekelní! Tvůrcům se podařilo oprášit monstra z prvních dvou dílů a dát jim nový moderní vzhled. I přesto však na první pohled bezpečně poznáte staré dobré Impy, Prasata, případně Cacodemona. Z nováčků stojí rozhodně za zmínku Summoner, který má schopnost povolávat do boje další potvory. Právě souboje, v nichž se utkáte s tímto zlotřilcem, patří mezi to vůbec nejlepší, co nový DOOM nabízí.

Je pochopitelné, že do soubojů s pekelnými stvůrami vás tvůrci nepošlou jen s holýma rukama. Na začátku dostanete slabou pistolku s neomezeným množstvím nábojů. S její pomocí si však po chvíli hraní ani neprdnete, a tak zajisté rádi sáhnete po některém ze silnějších kousků.

O zbraních obecně platí to samé, co o nepřátelích. Ve hře najdete všechny staré známé kousky z předchozích dílů. Nechybí ani ikonická motorovka či BFG. Většinu zbraní si nově můžete upravovat pomocí čipů, které čas od času najdete ve zbroji padlých mariňáků.

Obtížnost

DOOM nabízí celkem pět stupňů obtížností, přičemž za klasické se dají považovat čtyři z nich. O tom pátém si povíme za chvíli.

Nemůžeme si pomoct, ale při rozehrání na kteroukoli z prvních tří obtížností nám hra nepřišla vůbec náročná a rozdíly mezi nimi nám připadaly naprosto minimální. Je možné, že se jedná o ústupek vstříc dnešním hráčům, kteří už prostě nemají chuť opakovat jednu a tu samou úroveň pořád dokola a trénovat si postup. Ale, krucipes, hra přece obsahuje systém checkpointů, tak se tvůrci mohli s tou obtížností trochu víc odvázat. Pravda, úložná místa jsou občas rozmístěna trochu nešťastně, ale to je problém většiny her, ne jen DOOMa.

Pokud si tedy chcete hru užít takovou, jaká by z našeho pohledu měla být, doporučujeme vám ji rozehrát jedině na obtížnost Nightmare. Teprve na ní budete skutečně nuceni využívat pestrý zbraňový arzenál, glory kills i propracovaný level design.

Posledním, bonusovým, stupněm obtížnosti je Ultra Nightmare. Obtížnost je v něm nastavena prakticky stejně, jako v klasickém Nightmare módu, ale navíc je obohacena o jeden podstatný prvek – nesmíte zemřít. Jakmile zaklepete bačkorami, váš postup se resetuje, což při ne zrovna skromné hrací době (kolem dvanácti hodin) docela zabolí.

Ano, DOOM je zpátky a s ním i id software. Nejnovější titul tohoto veteránského studia je zdaleka jeho nejlepším počinem od dob stařičkého Quaku 3 a představuje solidní náhradu za všechna ta zmařená očekávání, která byla vkládána do DOOMu 3 či do Rage.

Hodnocení redakce:  90 %

Koupit DOOM pro PC na xzone.cz
Koupit DOOM pro PS4 na xzone.cz
Koupit DOOM pro Xbox One na xzone.cz